# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1111/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1111/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.1111.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 6. 2007
- Datum zveřejnění: 29. 6. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 120, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že porušení základního práva na spravedlivý proces postupem obecných soudů shledává v tom, že obecné soudy neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy a nevypořádaly se se všemi okolnostmi a námitkami, které v řízení vyšly najevo, resp. byly stěžovatelkou uplatněny.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložené námitky, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a konstatuje, že výše citované tvrzení stěžovatelky o způsobu, jakým bylo zasaženo do jejího základního práva, nemá oporu ve skutečnosti. Námitka o nepřipuštění výslechu stěžovatelkou navrženého svědka, na které je ústavní stížnost založena, byla použita již v odvolání a odvolací soud se s ní vypořádal. Na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v tomto směru odkázat. Fakt, že se stěžovatelka s argumentací obecných soudů neztotožňuje, nezakládá porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelkou prezentované výhrady k napadeným rozhodnutím jsou výsledkem vytržení některých částí těchto rozhodnutí z kontextu a jejich následné dezinterpretace. Nevyplývají ze skutečných nedostatků, kterými by napadená rozhodnutí trpěla.

Stejně tak nepřípadný je odkaz stěžovatelky na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. III.ÚS 569/03, neboť jak soudy vyložily, svědek nemohl ani ověřit ani vyvrátit skutečnost tvrzenou žalobcem týkající se pravosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho obchodním partnerem.

Ke své další námitce, že odvolací soud nepřipustil v souladu s ust. § 205a odst. 1 písm. c) o.s.ř. další stěžovatelkou navrhovaný důkaz uvádí sama stěžovatelka pouze tolik, že "dle jejího názoru měl odvolací soud provedení takovýchto důkazů připustit". Námitka tedy naprosto postrádá jakoukoli argumentaci, natož argumentaci relevantní z hlediska ústavního práva.

V souhrnu lze říci, že ústavní stížnost je polemikou se závěry obecných soudů a vyjádřením odlišného názoru stěžovatelky, který ovšem není dostatečně argumentačně podložen. Stěžovatelce se nepodařilo prokázat zásah do jejích základních práv a Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nerozhodoval Ústavní soud samostatným usnesením o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1111/07-1)