# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1092/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1092/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.1092.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 4. 2014
- Datum zveřejnění: 30. 4. 2014

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 23. března 2014 doručeno podání stěžovatele, které nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, dané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to podmínku povinného právního zastoupení advokátem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu). Z návrhu nebylo rovněž zřejmé, čeho se stěžovatel konkrétně domáhá, ani jaká ústavně zaručená práva měla být porušena.

Stěžovatel ve svém návrhu zejména nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem zákon o Ústavním soudu, není splněna, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění této vady ve stanovené lhůtě. Z více než 120 ústavních stížností, resp. desítek opakovaných výzev Ústavního soudu k odstranění vad návrhu v jiných návrzích doručených stěžovatelem k Ústavnímu soudu, je stěžovateli známo, jaké jsou formální požadavky spjaté s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti (ve smyslu § 30 odst. 1, § 72 odst. 1, 3, 5, 6, a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ve věci žádosti stěžovatele o určení advokáta pro zastupování před Ústavním soudem bylo řízení o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle ustanovení § 18 zákona o advokacii Českou advokátní komorou zastaveno (č. j. 632/14 ze dne 19. 3. 2014), protože stěžovatel nedoložil, ve lhůtě poskytnuté Českou advokátní komorou, ani kdo je oprávněn za něj jednat.

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech
předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

V důsledku toho, že výzva k odstranění vad návrhu by postrádala z pohledu jejího účelu za této situace rozumný smysl, soudkyně zpravodajka shledala důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítla.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1092/14-1)