# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 108/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 108/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.108.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 7. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
- Klíčová slova: správní řízení, účastník řízení, vlastnické právo/přechod/převod
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36; 229/1991 Sb., § 9 odst.8

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2003, se Tělovýchovná jednota (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 2002, čj. 30 Ca 93/2002-30, kterým byl odmítnut její opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu Náchod ze dne 20. 5. 2002, čj. PÚ 782/99/R3-ing.Dí. Posledně uvedeným rozhodnutím okresní úřad rozhodl podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů ("zákon o půdě"), o restitučních nárocích J. S. a L. S. na zemědělský majetek v k. ú. Velká Jesenice. Krajský soud opravný prostředek odmítl po zjištění, že stěžovatelka nebyla v předcházejícím řízení účastníkem.

Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). V odůvodnění své stížnosti podrobně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení. Vyjádřila přesvědčení, že byla účastníkem správního řízení před pozemkovým úřadem, toto její postavení však nebylo respektováno a práva účastníka řízení jí byla odňata. Ani krajský soud toto pochybení, dle jejího názoru, neodstranil, čímž zasáhl do jejích ústavních práv.

Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podstata věci spočívá v tom, zda stěžovatelka měla být účastníkem předmětného restitučního řízení či nikoliv. Krajský soud dospěl, v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, k závěru, že s odkazem na § 9 odst. 8 zákona o půdě jí toto postavení nepříslušelo, a proto rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku napadeného usnesení. Důvody jsou podrobně rozebrány v jeho odůvodnění. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn.
30 Ca 93/2002, a poté, co se seznámil se shromážděnými podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to
z důvodů, které jsou jasně a srozumitelně popsány již v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jež odpovídají ustálené judikatuře obecných soudů i judikatuře Ústavního soudu, a na něž Ústavní soud odkazuje. Pokud tedy
v daném případě stěžovatelka nebyla účastníkem předchozího řízení (§ 9 odst. 8 zákona
o půdě), nemohlo dojít napadeným usnesením krajského soudu o odmítnutí jejího opravného prostředku k zásahu do jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces a na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zakotveného v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-108/03-03)