# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1036/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1036/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1036.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 6. 2010
- Datum zveřejnění: 10. 6. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí
- Klíčová slova: odůvodnění, důkaz/volné hodnocení, odvolání
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2, § 212, § 212a

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na průběh řízení, v němž považuje postup soudů za nesprávný, když se náležitě nevypořádaly s namítaným nedostatkem aktivní legitimace žalobkyně, s primární otázkou charakteru smluvního vztahu mezi žalovaným, nyní stěžovatelem, a panem A. V., se kterým bylo jednáno o provedení díla, nebyl vypracován nový znalecký posudek o ceně materiálu použitého pro jeho realizaci a při hodnocení důkazů soudy nepostupovaly v souladu s § 132 občanského soudního řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným; důvodem odmítnutí návrhu je také zjištění jeho nepřípustnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu k odvolání žalovaného (nyní stěžovatele) rozhodnutí soudu I. stupně, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni za zhotovení objednaného díla částku 23.205,- Kč s příslušenstvím, žalobní návrh na plnění ve výši 12.370,- Kč s příslušenstvím byl zamítnut, o nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků na jejich úhradu nemá právo, a opodstatněně rozsudek ze dne 29. 4. 2009 v napadené části potvrdil. Ve vyčerpávajícím odůvodnění, s poukazem na obsáhlé dokazování soudu I. stupně, na jeho hodnocení důkazů i aplikovaná příslušná ustanovení obchodního zákoníku, se vypořádal se všemi námitkami žalovaného, včetně námitky týkající se aktivní legitimace žalobkyně a rozsahu provedeného dokazování, proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. Je třeba dodat, že se obecné soudy při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, se zásadou volného hodnocení důkazů, obsaženou v § 132 občanského soudního řádu a představující princip jejich nezávislosti. Za takového zjištění pak Ústavní soud není ani oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, atrahovat tak na sebe právo přezkumného dohledu nad ní a "hodnotit" hodnocení důkazů učiněná obecnými soudy (čl. 81, 82 a 83 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.).

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, proti rozsudku soudu I. stupně pak jako nepřípustný, když v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva zákon poskytuje [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1036/10-1)