# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1024/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1024/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.1024.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 5. 2011
- Datum zveřejnění: 25. 5. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: náklady řízení, platební rozkaz
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 146, § 150, § 202 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení soudu II. stupně, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 114 EC 199/2009-81 o uložené mu povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 18.172,- Kč. Uvedl, že na jeho návrh vydal soud I. stupně dne 23. 11. 2009 platební rozkaz, jímž zavázal žalovaného zaplatit mu 23.575,- Kč s příslušenstvím. Poté, co žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor a prokázal, že dne 11. 9. 2008 uhradil na dluh 21.864,- Kč, vzal žalobu částečně zpět. Soud, který ohledně uhrazené částky řízení zastavil, zavázal žalovaného k zaplacení 308,- Kč, ohledně částky 1.403,- Kč žalobu zamítl, jej - jako žalobce však zavázal k úhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 18.172,- Kč. Právě proti výroku o nákladech řízení podal odvolání, které však odvolací soud jako nepřípustné odmítl s poukazem na § 202 odst. 2 občanského soudního řádu. Tímto rozhodnutím se cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 zákona č. 1/1993 Sb. Poukázal na okolnosti, za kterých žalovaný částku 21.864,- Kč uhradil - když při realizaci platby neuvedl variabilní symbol a platbu pak nešlo identifikovat s předmětnou leasingovou smlouvou. Soud prvého stupně se však nezabýval otázkou, zda ze strany žalovaného bylo plnění provedeno řádně a včas a zda nebyly dány důvody pro rozhodnutí o nákladech řízení podle § 146 či § 150 občanského soudního řádu. Poněvadž se s tímto, dle jeho názoru, pochybením odvolací soud nevypořádal, navrhl zrušení stížností napadeného usnesení a současně vyslovení, že soudy obou stupňů v předmětné věci svým rozhodnutím porušily právo na spravedlivý proces.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1003 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud poté, co žalobce omezil původně žalovanou částku 23.575,- Kč o částku 21.864,- Kč, která byla uhrazena před podáním návrhu na vydání platebního rozkazu a ohledně ní bylo řízení zastaveno, důvodně pro nepřípustnost odmítl jeho odvolání proti rozhodnutí o povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 18.172,- Kč, a to s poukazem na znění § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, na výši uplatněné pohledávky po omezení žaloby a soudem I. stupně z této přiznané částky 308,- Kč, jakož i s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Na zcela vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1024/11-1)