# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1006/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1006/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.1006.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 13. 2. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: úvěr, smlouva
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 96/1993 Sb., § 5 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti přednesených domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 a násl. 1 Listiny základních práv a svobod.

Konkrétně stěžovatelka obecným soudům vytkla, že zcela v rozporu s výkladovými pravidly zakotvenými v občanském i obchodním zákoníku dospěly k závěru, podle něhož lze smlouvu o úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřít pouze s účastníkem stavebního spoření. Takový závěr je dle stěžovatelky popřením autonomie vůle účastníků smluvního vztahu a je zjevně v nesouladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb. Přístup obecných soudů, které posoudily stěžovatelkou uzavřenou smlouvu jako neplatnou, se podle stěžovatelky též příčí judikatuře Ústavního soudu, podle níž - je-li možné smlouvu plausibilně posoudit jako platnou i neplatnou - má mít přednost výklad respektující projev vůle jejích účastníků.

Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud tedy není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. V projednávané věci však takto naznačené důvody pro zásah Ústavního soudu nalezeny nebyly.

Proti závěru obecných soudů, podle něhož lze smlouvu o úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřít pouze s účastníkem stavebního spoření, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek, neboť jde o závěr řádně a ústavně konformně odůvodněný (srov. str. 4 a 5 napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě) a současně se nepříčící racionálnímu výkladu relevantních zákonných ustanovení ani principům spravedlnosti. Ústavní stížnost evidentně tak je pouhou polemikou s ústavně aprobovatelnými závěry obecných soudů, na něž může Ústavní soud pro stručnost odkázat.

Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1006/12-1)