# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1003/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1003/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.1003.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 6. 2014
- Datum zveřejnění: 9. 7. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: Policie České republiky, státní zastupitelství, přípravné řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

I.
V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá vydání nálezu, ve kterém by Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze (dále též "městské státní zastupitelství"), které stěžovatel nazývá "vyjádřením" či "usnesením". Stěžovatel dále žádá, aby Ústavní soud rozhodl, že uvedené vyrozumění nesmí přehlížet stížnost stěžovatele na postup policejního orgánu a na manipulaci s důkazy ze dne 16. 12. 2013 a jeho návrh na doplnění dokazování ze dne 20. 12. 2013. Současně stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR v pokračování porušování jeho práv a svobod.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že Policie ČR zahájila trestní řízení na základě nepravdivých tvrzení a vykonstruovaných důkazů a v řízení postupuje v rozporu s principem presumpce neviny. Podle jeho přesvědčení policie nebere v potaz důkazy, které prokazují jeho nevinu, účelově tyto důkazy skrývá a brání stěžovateli v přístupu k nim. Policie podle názoru stěžovatele s důkazy účelově manipuluje tak, aby jeho vina byla prokázána. Uvádí dále, že některé důkazy v cizím jazyce nejsou přeloženy do češtiny a nijak vyhodnoceny. Z uvedených důvodů se stěžovatel cítí dotčen na svých právech zaručených mu čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 34 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušným, senát pak návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. d) odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

III.
S ohledem na uvedené, na obsah napadeného vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 1. 2014 sp. zn. KZV 170/2009 a na znění § 82 zákona o Ústavním soudu, vymezujícího rozsah rozhodování Ústavního soudu o ústavních stížnostech fyzické nebo právnické osoby, nutno konstatovat, že není příslušným k projednání návrhu na zrušení uvedeného vyrozumění. Tímto vyrozuměním státní zástupkyně městského státního zastupitelství informovala stěžovatele o tom, že odmítá jeho návrhy na doplnění dokazování o výslechy svědků, o prošetření rozporů ve sděleních policejního orgánu, o překlad dopisu z Uzbekistánu a o vypracování znaleckých posudků a jeho návrh na zastavení trestního stíhání. Dále informovala stěžovatele o tom, že vyhovuje jeho návrhu na založení zaslaných listinných materiálů do vyšetřovacího spisu. Státní zástupkyně v napadeném vyrozumění dále sdělila stěžovateli, že nezjistila žádná pochybení v postupu policejního orgánu, na která poukazoval stěžovatel ve své stížnosti ze dne 16. 12. 2013.

Uvedené vyrozumění státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze nemůže být posuzováno ani jako rozhodnutí ani jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do práv stěžovatele. Jedná se o sdělení výsledku určitého postupu, který není Ústavní soud oprávněn korigovat. Kdyby tak totiž učinil, zasahoval by nepřípustným způsobem do průběhu trestního řízení jako orgán činný v trestním řízení, což mu nepřísluší (srov. též usnesení ve věcech sp. zn. II. ÚS 471/07, II. ÚS 2245/09, IV. ÚS 2057/13 či II. ÚS 1199/13).

Meritorně se nelze zabývat ani tou částí návrhu, v níž stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by konstatoval, že vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze nesmí přehlížet jeho stížnosti na postup policejního orgánu a jeho návrhy na doplnění dokazování. Stěžovatel zde po Ústavním soudu žádá, aby vyslovil, jakým způsobem má městské státní zastupitelství postupovat v rámci probíhajícího trestního řízení. To se však zcela vymyká limitům ustanovení § 82 zákona o Ústavním soudu vymezujícího, jak o ústavní stížnosti rozhodnout. V řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda pravomocným rozhodnutím, opatřením či jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné (§ 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Z uvedených kompetencí Ústavního soudu proto nelze dovodit jeho oprávnění k tomu, aby Městskému státnímu zastupitelství v Praze uložil, jakým způsobem má postupovat ve věci návrhů a stížností stěžovatele (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 2857/12 či IV. ÚS 3314/13).

IV.
Návrh v části směřující proti postupu Policie ČR byl pak shledán zjevně neopodstatněným.

Postup policejního orgánu přezkoumala na základě podání stěžovatele státní zástupkyně městského státního zastupitelství. Právě v napadeném vyrozumění státní zástupkyně posoudila stížnosti a návrhy stěžovatele, jak je výše uvedeno. K žádosti stěžovatele o přezkum postupu státní zástupkyně městského státního zastupitelství se vyjádřil státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze. Sdělením ze dne 20. 2. 2014 informoval stěžovatele o tom, že v současném stádiu řízení, kdy přípravné řízení ve věci stěžovatele bylo již ukončeno podáním obžaloby příslušnému soudu, není státní zástupce Vrchní státního zastupitelství v Praze oprávněn zpochybňovaný postup dozorové státní zástupkyně přezkoumat. Státní zástupce informoval stěžovatele též o tom, že své námitky může uplatnit v rámci obhajoby v řízení před soudem.

V.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost zčásti odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a zčásti ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1003/14-1)