# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 10/99 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 10/99 - ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.10.99 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 3. 1999 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu - Klíčová slova: obnova řízení, poučovací povinnost, lhůta/hmotněprávní - Dotčené předpisy: 65/1965 Sb., § 261, § 263; 99/1963 Sb., § 5, § 19, § 96 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, jimiž se cítí poškozen, výslovně však neuvádí, která ústavně zaručená práva jimi měla být dotčena. Rozsudkem Krajského soudu v Praze shora označeným byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, čj. 5 C 828/96-42, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele (u soudu podaný dne 10. 12. 1996) na určení neplatnosti výpovědi dané mu jeho zaměstnavatelem Tepelným zásobováním Rakovník z důvodu uvedeného v ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce dne 30. 5. 1996. Důvodem zamítnutí návrhu stěžovatele bylo, jak plyne z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že ještě před podáním žaloby u soudu došlo k zániku práva stěžovatele domáhat se určení neplatnosti výpovědi dané mu dne 30. 5. 1996, jež mu byla doručena dne 31. 5. 1996, když výpovědní lhůta podle ustanovení § 45 odst. l zákoníku práce je tříměsíční, a v daném případě skončila 31. 8. 1996, takže pouze do 31. 10. 1996 (§ 64 zák. práce) měl stěžovatel zákonnou lhůtu, v níž mohl podat žalobu pro neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí. Zjištění, z nichž Krajský soud v Plzni vycházel, zcela odpovídají obsahu spisu Okresního soudu v Rakovníku, sp. zn. 5 C 828/96, který si Ústavní soud vyžádal a s jehož obsahem se seznámil, a také právní závěry na jejich podkladě uvedeným soudem učiněné jsou zcela správné a odpovídající citovaným ustanovením zákoníku práce. Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí také vysvětlil, že pokud jde o prvou, včas podanou žalobu stěžovatele na neplatnost této výpovědi, vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 5 C 475/96, bylo pouze pochybením stěžovatele samotného, jak reagoval z hlediska procesně právního na sdělení zástupce tehdy žalovaného subjektu. Jak plyne ze spisu, sp. zn. 5 C 475/96, Okresního soudu v Rakovníku, který si Ústavní soud rovněž vyžádal, stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, totiž po sdělení, že Tepelné zásobování Rakovník jako právní subjekt zanikl, vzal návrh na zahájení řízení zpět, a to ještě před tím, než soud zahájil jednání, a soud tedy v předchozím řízení nemohl reagovat jinak, než tak, že řízení zastavil. Ústavní soud tak z obsahu připojených spisů nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů či jejich procesním postupem byla dotčena ústavně zaručená práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-10/99-99)