# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 985/10 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 985/10 - ECLI: ECLI:CZ:US:2010:3.US.985.10.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 4. 2010 - Datum zveřejnění: 6. 5. 2010 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: stavební řízení, účastník řízení, podmínka řízení - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 103, § 104 odst.1 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. dubna 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. června 2009 č. j. 20 Co 188/2009-32, a to pro porušení článku 11 a článku 36 Listiny základních práv a svobod. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal toho, aby mu soud přiznal postavení účastníka ve stavebním řízení a zároveň, aby uložil žalovanému městu Česká Skalice dodat žalobci k vyjádření územní rozhodnutí a stavební povolení. Usnesením ze dne 7. května 2009 č. j. 5 C 80/2009-22 Okresní soud v Náchodě řízení zastavil a určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu v České Skalici. Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. června 2009 č. j. 20 Co 188/2009-32 usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že o věci, kterou žalobce učinil předmětem řízení, není oprávněn rozhodnout z důvodu nedostatku své pravomoci. Vzhledem k tomu, že nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelnou vadou v podmínkách řízení, odvolací soud shledal zastavení řízení správným. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") dovolání žalobce podané podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") usnesením ze dne 20. ledna 2010 č. j. 28 Cdo 5024/2009-54 odmítl, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázku správně. II. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že správní orgán - stavební úřad již správní řízení ukončil tím, že vydal dne 31. července 1997 územní rozhodnutí pod č. j. Výst. 1615/416/97/Hz a dne 29. května 1998 vydal stavební povolení pod č. j. Výst. 923/225/98/Ře na předmětnou stavbu, avšak opomenul, že stěžovatel jako vlastník předmětných pozemků měl být také účastníkem řízení. V průběhu správního řízení byli správní orgán i investor seznámeni s tím, že stěžovatel je vlastníkem předmětných pozemků, na kterých je stavba postavená. Stěžovatel dále uvádí, že se domáhal u soudu prvního stupně i u soudu odvolacího vydání rozhodnutí na ochranu svých práv s tím, že jako vlastník nemovitostí má právo rozhodovat o svém majetku a o tom, jak bude s tímto naloženo. Stěžovatel se u soudů dožadoval ochrany, aby bez souhlasu žalobce nemohl stavební úřad rozhodnout o stěžovatelově majetku v rozporu s jeho zájmy a v rozporu se zákonem, přestože pozemkové parcely jsou dány do užívání jinému subjektu. Stěžovatel v podaném odvolání i v dovolání namítal, že byla porušena ustanovení občanského zákoníku a také došlo k porušení procesních práv stěžovatele, neboť soud nezhodnotil správně všechny navržené důkazy. Stěžovatel dále uvádí, že ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podrobně rozvedl samotné důvody odvolání a opětovně poukázal na soudem prvního stupně chybně uvedená tvrzení, že v pravomoci soudu prvního stupně není právo zasahovat do probíhajícího správního řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že správní orgán - stavební úřad již správní řízení ukončil bez účasti stěžovatele. Stěžovatel tuto skutečnost prokázal listinnými důkazy, které jsou již obsaženy ve spise. Správní orgán vydal pravomocné rozhodnutí - stavební povolení, kterým rozhodl o umístění stavby "Likvidace odpadních vod v areálu ZJ Slávia - Jachting Nové Město nad Metují - čistírna odpadních vod, kanalizace, sociálního zařízení". III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se zastavením řízení vedeného u Okresního soudu v Náchodě. Podle názoru stěžovatele "jak obecný soud, soud odvolací tak i soud dovolací porušily zákonné právo stěžovatele zaručené ústavním zákonem a mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy". Stěžovatel dále v ústavní stížnosti poukazuje na to, že má právo na soudní ochranu svých vlastnických práv, přičemž prý právě správní orgán tato jeho vlastnická práva k nemovitostem porušuje a žádným způsobem nerespektuje. Stěžovatel však pomíjí, že v souladu s ust. § 103 o. s. ř. je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Mezi podmínky řízení patří i podmínky týkající se pravomoci soudu. V ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. se uvádí, že pokud jde o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. Obecné soudy v souzené věci shodně dovodily, že v dané věci není dána pravomoc soudu, přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelným. Proto Okresní soud v Náchodě postupoval správně, když řízení podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a věc postoupil příslušnému orgánu. Odvolací soud uvedené prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Uvedeným závěrům nelze z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Ústavní soud ověřil, že Krajský soud v Hradci Králové své rozhodnutí řádně odůvodnil. Argumentaci tohoto soudu, jak je rozvedena v napadeném rozhodnutí, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit jeho zásah. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-985/10-1)