# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 96/14

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 96/14
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:3.US.96.14.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 2. 2014
- Datum zveřejnění: 26. 2. 2014
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 36

## Výrok

Soudci JUDr. Vladimír Kůrka a JUDr. Jan Musil nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 96/14.

## Odůvodnění

V přípise doručeném Ústavnímu soudu dne 23. 1. 2014 vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudců III. senátu Ústavního soudu, tedy JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Jana Musila (JUDr. Jiří Mucha již není soudcem Ústavního soudu), kteří se podíleli na projednání jeho věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 943/11. Námitku odůvodnil tím, že s těmito soudci má špatné zkušenosti.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání než je funkce soudce Ústavního soudu.

Ve vyjádření k námitce podjatosti soudce JUDr. Vladimír Kůrka uvedl, že k nynější věci stěžovatele, stejně jako k jejím účastníkům, nemá žádný vztah. Subjektivně podjatý se necítí. Soudce JUDr. Jan Musil rovněž uvedl, že se necítí být podjatý, k předmětu nynější ústavní stížnosti ani účastníkům řízení nemá žádný osobní vztah a nijak se nepodílel na předchozím průběhu řízení vyúsťujícím v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3136/2012-332.

Čtvrtý senát Ústavního soudu určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce neshledal, že by byly dány důvody pro vyloučení soudce JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Jana Musila. Postup v soudním řízení či rozhodovací činnost soudce Ústavního soudu v jiné věci projednávané a rozhodované v řízení u Ústavního soudu nelze považovat za jeho poměr k věci v tom smyslu, jak stanoví § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání před Ústavním soudem, tj. konkrétní projednávané věci a nelze jej interpretovat takovým způsobem, že procesní postup, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednání a rozhodování o předchozích ústavních stížnostech je důvodem k vyloučení soudce z projednání a rozhodování o jiné ústavní stížnosti téhož stěžovatele.

Ze shora uvedených důvodů rozhodl IV. senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-96/14-1)