# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 950/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 950/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:3.US.950.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 4. 2023
- Datum zveřejnění: 2. 6. 2023

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

2. Stěžovatel uvádí, že napadenými rozsudky byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, přičemž jimi obecné soudy porušily jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto je navrhuje zrušit.

3. Dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat obsahem ústavní stížnosti, musel posoudit, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky řízení. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost byla podána opožděně.

4. Ustanovení § 72 odst. 3 uvedeného zákona stanoví k podání ústavní stížnosti dvouměsíční lhůtu, běžící od doručení rozhodnutí o posledním (efektivně vyčerpaném) opravném prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Tato lhůta však u ústavní stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018 zjevně není splněna, když ústavní stížnost byla podána teprve dne 4. 4. 2023, tedy téměř po pěti letech.

5. Ústavní soud navíc z veřejně přístupné databáze https://infosoud.justice.cz/ zjistil, že proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze stěžovatel podal dovolání, které však Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 7. 5. 2019, č. j. 4 Tdo 1591/2018-146. Z datace tohoto rozhodnutí je zřejmé, že i když by stěžovatel výslovně napadl i toto usnesení Nejvyššího soudu (což však neučinil), byla by ústavní stížnost podána rovněž zjevně opožděně.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděný, přičemž z důvodu procesní ekonomie stěžovatele nevyzýval k odstraňování vad ústavní stížnosti (zejména absence právního zastoupení), jelikož by to bylo neúčelné. Opožděnost návrhu totiž představuje vadu, kterou odstranit nelze.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-950/23-1)