# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 94/94

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 94/94
- ECLI: ECLI:CZ:US:1994:3.US.94.94
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 7. 1994
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu; právo na soudní a jinou právní ochranu

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavní stížností, došlou Ústavnímu soudu ČR dne 27. 6. 1994, brojí stěžovatel proti rozhodnutím obecných soudů, totiž proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, ze dne 7. prosince 1993 (sp. z n. 7 C 288/92) a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 1994 (sp. zn. 20 Co 59/94) a tvrdí, že těmito rozhodnutími obecných soudů, jako rozhodnutími orgánů veřejné moci, byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech, totiž těch, které vyplývají z čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho pak navrhuje, aby Ústavní soud ČR svým nálezem obě tato rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Z obsahu samotné ústavní stížnosti, jakož i z příloh k ní připojených (rozsudků obecných soudů), je patrno, že stěžovatel usiloval před těmito soudy o vydání rozhodnutí, jímž by bylo (zprvu) určeno, že výpovědní důvod použitý odpůrcem - tj. ÚB nebyl dán, později požadoval změnit své návrhové zadání a usiloval o to, aby bylo určeno, že výpověď navrhovatelovi udělena odpůrcem dne 29. 6. 1992 je neplatná.

O těchto návrzích rozhodly obecné soudy tak, že stran návrhu na určení soud I. stupně stěžovatelovi vyhověl, nicméně soud II. stupně, zabývající se věcí z podnětu odvolání odpůrce (ÚB), napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně; poté, po změně návrhového žádání (petitu), rozhodl tento soud tak, že (vycházev přitom z právního názoru vyjádřeného v kasačním rozhodnutí) žalobu stěžovatele zamítl. Městský soud, zabývající se věcí podruhé, tentokráte však z podnětu odvolání stěžovatele, svým rozhodnutím (rozsudkem ze dne 14. 3. 1994) napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

Za této situace svědčil stěžovateli dovolací důvod ve smyslu § 238 odst. 2 lit. b) o.s.ř., neboť v posuzované věci došlo odvolacím soudem k potvrzení rozsudku, jímž bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku, protože soud I. stupně byl vázán právním názorem soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

K podání ústavní stížnosti je oprávněn každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda (§ 72 odst. 1 lit. a) zák. č. 182/93 Sb.), a to jednak ve lhůtě 60ti dnů ode dne právní moci rozhodnutí a posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.), jednak za předpokladu, že v předchozím řízení stěžovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č 182/93 Sb.).

Jestliže tedy stěžovatel v posuzované věci, ačkoli měl pro to zákonný důvod, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 1994 nepodal dovolání, nesplnil posléze citovanou podmínku (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.), a z toho důvodu je jeho ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.).

Nezbylo proto než rozhodnout tak, jak ve výroku tohoto usnesení se stalo, aniž by bylo zapotřebí vyzývat stěžovatele k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci (§ 31 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb.) .

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb.).

V Brně dne 11. 7. 1994

JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu ÚS ČR

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-94/94-94)