# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 924/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 924/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:3.US.924.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 4. 2022
- Datum zveřejnění: 10. 5. 2022
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 4. 2022, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90 Ústavy České republiky.

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 4. 2021 č. j. 46 C 356/2020-77, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 8. 2021 č. j. 60 Co 130/2021-97, byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala nahrazení projevu vůle vedlejšího účastníka k uzavření ve výroku rozsudku specifikované kupní smlouvy. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2022 č. j. 33 Cdo 3424/2021-115 odmítnuto z důvodu, že v něm stěžovatelka nevymezila, které z hledisek uvedených v § 237 občanského soudního řádu považuje za splněné. V dovolání nebyl řádně uveden ani dovolací důvod, tedy konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Dovolání tak neobsahovalo povinné náležitosti podle § 241a odst. 2 občanského soudního řádu, což je kvalifikovaná vada, kterou nelze po uplynutí lhůty k podání dovolání odstranit a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Ústavní stížnost směřuje výlučně proti rozsudku krajského soudu a rozsudku okresního soudu. Proti usnesení Nejvyššího soudu stěžovatelka nebrojí ani v odůvodnění ústavní stížnosti. V něm je pouze konstatováno, že došlo k vydání tohoto usnesení, nijak však není zpochybňován důvod odmítnutí dovolání podle § 243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu spočívající ve výše uvedených vadách dovolání. Je tedy zřejmé, že usnesení Nejvyššího soudu napadeno není.

Pokud jde o napadený rozsudek krajského soudu a rozsudek okresního soudu, ústavní stížnost proti nim je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka k ochraně svého práva řádně neuplatnila dovolání. Za řádně uplatněné nelze považovat dovolání, které nesplňovalo zákonné náležitosti a k jehož odmítnutí tudíž nedošlo pro nepřípustnost z důvodu závisejícího na uvážení dovolacího soudu [v podrobnostech lze odkázat na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Za této situace se Ústavní soud nemohl zabývat jednotlivými námitkami stěžovatelky směřujícími proti uvedeným rozsudkům.

Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-924/22-1)