# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 907/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 907/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.907.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 12. 4. 2012

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 12. března 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 93/2011-112 ze dne 14. prosince 2011.

Ústavní stížnost neobsahovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, splněna nebyla ani podmínka povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka Ústavní soud požádala "o prodloužení lhůty k náležitému doplnění ustanoveným právním zástupcem, o kterého bude prosit AK po zlepšení zdravotního stavu".

Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

V předmětné věci stěžovatelka při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není zastoupena advokátem.

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, které stěžovatelka vede, je přitom již dostatečně poučena o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. nedávné ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. II. ÚS 3588/10, sp. zn. IV. ÚS 43/11, sp. zn. I. ÚS 3019/11, sp. zn. II. ÚS 3018/11, sp. zn. IV. ÚS 3436/11, sp. zn. II. ÚS 3812/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení poskytnutého v řadě věcí bylo i upozornění na vadu návrhu stěžovatelky spočívající v absenci povinného právního zastoupení stěžovatelky v řízení před Ústavním soudem advokátem.

Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl, neboť stěžovatelka již byla v minulosti o existenci povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem a dalších náležitostech ústavní stížnosti mnohokrát poučena.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-907/12-1)