# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 875/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 875/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:3.US.875.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 3. 2025
- Datum zveřejnění: 6. 5. 2025

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti výše uvedeným rozhodnutím. V ústavní stížnosti uvedli, že odmítají všechny soudce Ústavního soudu, neboť existují důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti a řádném výkonu ochrany základních práv a svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda tento návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Tyto náležitosti v daném případě splněny nejsou.

3. Ústavní stížnost nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (stanovené v § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelé navíc nejsou zastoupeni advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sami nejsou advokáty (díky čemuž by zastoupeni být nemuseli - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st).

4. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

5. Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev (podrobněji viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2410/24 či III. ÚS 2673/24). Tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13).

6. Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatel podal již přes 190 ústavních stížností; stěžovatelka podala již přes 15 ústavních stížností. Oba byli opakovaně poučeni o tom, co musí ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupeni advokátem. Ústavní soud je o tom poučil nejen v průběhu některých řízení (např. v těch vedených pod sp. zn. I. ÚS 3468/20, III. ÚS 2216/13 či III. ÚS 1845/10), ale i v rozhodnutích, jimiž jejich stížnosti odmítl jako vadné (např. v usneseních sp. zn. III. ÚS 447/25, IV. ÚS 16/24 či III. ÚS 2927/21). Ačkoli si stěžovatelé museli být těchto náležitostí vědomi, jejich stížnost je ani nyní nesplňuje.

7. Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti a jejich podání odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

8. Námitkou podjatosti vznesenou proti všem soudcům Ústavního soudu se Ústavní soud nemohl věcně zabývat. Je totiž formulována až příliš obecně, a navíc o ní nemá v rámci Ústavního soudu kdo rozhodnout (na což Ústavní soud stěžovatele také již upozornil - viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 213/25, bod 3; IV. ÚS 16/24, bod 4).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-875/25-1)