# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 850/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 850/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:3.US.850.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 8. 2023
- Datum zveřejnění: 24. 8. 2023
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: předběžné opatření, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 75b odst.1, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených soudních rozhodnutí, v posuzované věci je před obecnými soudy vedeno řízení o určení relativní neúčinnosti smlouvy o koupi nemovitostí v obci Černošice, kterou uzavřela stěžovatelka se společností Ilkov Trade Company, s. r. o. Ve věci bylo k návrhu žalobců nařízeno předběžné opatření, jež ukládá stěžovatelce povinnost zdržet se nakládání s předmětnými nemovitostmi do pravomocného skončení řízení ve věci samé, neboť žalobci soudu osvědčili, že mají vykonatelné pohledávky za společností Ilkov Trade Company, s. r. o. z titulu práva z odpovědnosti za vady prodané věci, resp. z titulu práva na náhradu škody ve výši přesahující 1 milion Kč. V souvislosti s návrhem na předběžné opatření žalobci složili jistotu ve výši 10 000 Kč. V záhlaví uvedeným usnesením Okresní soud Praha-západ k návrhu stěžovatelky vyzval žalobce ke složení doplatku jistoty ve výši 100 000 Kč. Krajský soud v Praze rozhodnutí nalézacího soudu v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, neboť samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že výše složené jistoty předběžného opatření musí řádově korespondovat s výší potenciální škody způsobené předběžným opatřením. Výši jistoty ve výši 110 000 Kč v situaci, kdy stěžovatelce hrozí škoda způsobená předběžným opatřením převyšující 5 milionu Kč, nepovažuje stěžovatelka za spravedlivou. Má-li nalézací soud za to, že je třeba přihlédnout i k majetkovým poměrům navrhovatele, poukazuje stěžovatelka na to, že oba žalobci jsou advokáty, a dají se tak u nich předpokládat nadprůměrné majetkové poměry. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na judikaturu Ústavního soudu zakazující obecným soudům přepjatý formalismus a aplikaci podústavního práva, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobou oprávněnou k jejímu podání a řádně zastoupenou, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není.

8. V souzené věci je předmětem přezkumu rozhodnutí soudu o výši jistoty spojené s návrhem na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327)] vychází z předpokladu, že není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však Ústavní soud vyslovil, že i rozhodnutí o předběžném opatření je způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [viz např. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13 (N 144/70 SbNU 347)], byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) - srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) či ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21.

9. Napadená rozhodnutí v nyní posuzované věci měla zákonný podklad a vydal je k tomu příslušný orgán (soud). Tyto vady ostatně stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá. Ústavní soud dále dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nejsou ani projevem svévole. Obecné soudy řádně v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětlily, že při stanovení výše jistoty vycházely z preventivního charakteru jistoty a přiměřeného poměřování v kolizi stojících zájmů účastníků řízení. Výše jistoty nemůže být natolik vysoká, aby žalobce odradila od uplatnění návrhu na předběžné opatření, a v důsledku tak stěžovatelce umožnila volné disponování s předmětnými nemovitostmi. Ústavní soud shledává uvedené závěry z ústavního hlediska udržitelnými.

10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-850/23-1)