# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 83/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 83/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.83.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost, daň/nedoplatek
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.5; 586/1992 Sb., § 23 odst.6, § 23 odst.7

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka, napadající rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24. listopadu 1999 (30 Ca 128/99-16), v ústavní stížnosti uvedla, že podle jejího přesvědčení rozhodnutím obecného soudu byla porušena práva zaručená čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, neboť k doměření daně z příjmů došlo na základě pouhého pokynu orgánu státní správy, tj. pokynu Ministerstva financí ČR, a nebylo respektováno, že ke zhodnocení nemovitosti, související s výměrem daně, došlo z prostředků, které byly společným majetkem manželů.

Předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové ve svém písemném vyjádření
ze dne 20. 12. 2000 poukázal na obsah platebního výměru č. 990000001 ze dne 25. 1. 1999, na znění § 23 odst. 6 zák. č. 586/1992 Sb., na obsah odůvodnění rozsudku ze dne 24. 11. 1999 v předmětné věci a navrhl, aby byla stížnost navrhovatelky jako nedůvodná odmítnuta.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové (30 Ca 128/99), a jeho výše označeného rozsudku, zásah do práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se v řízení o žalobě stěžovatelky vypořádal se všemi jejími námitkami směřujícími proti rozhodnutí, kterým jí byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 v částce 271.745,- Kč. V rozsudku pak přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč napadené rozhodnutí Finančního úřadu v Hradci Králové ze dne 21. června 1999 (FŘ/1696/110//99 -Va) je správné a proč správně aplikoval ustanovení § 23 odst. 7 zák. o daních z příjmu, když bylo spolehlivě prokázáno postavení stěžovatelky jako výlučné vlastnice zhodnocené a pronajaté nemovitosti - tedy postavení osoby, které podnikající nájemce poskytl zhodnocením její nemovitosti nepeněžité plnění a proč nebylo podstatné, že ona a nájemce jsou manželé mající společné jmění.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto v souladu
s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-83/2000-2000)