# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 828/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 828/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.828.06.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 6. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2007

## Výrok

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 11. 2006, se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 6. 9. 2006 č. j. 3097/SZ/2006, jakož i rozhodnutí Magistrátu města Most ze dne 26. 7. 2006 č. j. OSV/555/06/Nv/8134/06, a to pro porušení článku 1 odst. 1 a článku 2 odst. 3 Ústavy ČR, článku 2 odst. 2, článku 4 odst. 1, odst. 4, článku 7 odst. 1 a odst. 2, článku 10 odst. 2, článku 30 odst. 1 a odst. 2 a článku 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, článku 6 odst. 1, článku 8 odst. 1 a článku 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále článku 9 až 13 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech ve spojení s článkem 10 Ústavy ČR.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 6. 9. 2006 č. j. 3097/SZ/2006 bylo zamítnuto odvolání R. Č. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") proti rozhodnutí Magistrátu města Most ze dne 26. 7. 2006 č. j. OSV/555/06/Nv/8134/06, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky o zvýšení opakující se dávky sociální péče s účinností od 1. 7. 2006.

II.

Dotazem na Krajský soud v Ústí nad Labem Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 6. 9. 2006 č. j. 3097/SZ/2006 žalobou ve správním soudnictví, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2006 č. j. 42 Cad 235/2006-30 jako nepřípustná [ust. § 68 písm. e) soudního řádu správního] podle ust. § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního odmítnuta. Uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stěžovatelka dále napadla dne 26. 2. 2007 včasnou kasační stížností, o které doposud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je totiž nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán veřejné moci a zároveň i Ústavní soud. Ingerence Ústavního soudu proto může nastoupit až poté, co stěžovatel vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V současné době probíhá v předmětné věci řízení u Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, ve kterém se bude Nejvyšší správní soud zabývat otázkou přípustnosti žaloby ve správním soudnictví proti rozhodnutí ve věci dávky sociální péče, přičemž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v předmětné věci může mít význam pro posouzení přípustnosti podané ústavní stížnosti.

Vzhledem k nastolené procesní situaci, kdy v současné době probíhá řízení u Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, přičemž rozhodnutí Nejvyššího správního soudu může mít v předmětné věci význam, bylo řízení před Ústavním soudem podle ust. § 63 zákona o Ústavním soudu a podle ust. § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu přerušeno.

Bude na stěžovatelce, aby poté, co obdrží rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, tuto skutečnost Ústavnímu soudu sdělila, a dále mu sdělila, zda trvá na projednání podané ústavní stížnosti, nebo zda svůj návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti vezme zpět.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-828/06-1)