# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 79/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 79/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.79.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 3. 2002
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: škoda/náhrada
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2; 82/1998 Sb., § 31

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou (podle razítka podací pošty) dne 1. února 2002 a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů, totiž rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne
4. dubna 2000 (10 C 11/2000-44) a rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. dubna 2001 (40 Co 558/2000-60), a tvrdil, že těmito rozhodnutími obecné soudy porušily čl. 1 větu prvou Listiny základních práv a svobod a v obsáhlém zdůvodnění v poloze obecného práva navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, zrušil a dále, aby zrušil ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Ústavní stížnost je opožděná.

Z tvrzení stěžovatele, a také z jím připojených příloh se podává, že stěžovatel pravomocný rozsudek sice napadl dovoláním, nicméně že toto - vzhledem k tomu, že hodnota sporu nedosáhla zákonem stanovené hranice (§ 238 odst. 2, § 239 odst. 3 o. s. ř.) - bylo dovolacím soudem jako nepřípustné a limine odmítnuto [§ 243b odst. 4 al. 1, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

Ústavní stížnost lze podat za splnění dalších zákonem předepsaných podmínek ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, bylo stěžovateli doručeno, přičemž takto stanovená lhůta počíná dnem doručení
(§ 72 odst. 2 zákona).

Jestliže v posuzované věci stěžovatel ústavní stížnost svěřil k přepravě (viz vpředu) dne 1. února 2002, a jestliže rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jako soudu odvolacího, byl mu doručen dne 6. srpna 2001 (č. l. 3 spisu Ústavního soudu), je zřejmé, že zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti není zachována, a proto byla takto podaná ústavní stížnost posouzena jako opožděná.

Na tomto závěru - ostatně ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu - nic nemění skutečnost, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel neúspěšně dovolání, neboť podání dovolání běh lhůty k podání ústavní stížnosti nestaví, resp. její běh se neodvíjí ode dne doručení rozhodnutí dovolacího soudu.

O opožděné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1
písm. b) zákona], aniž by bylo třeba zvlášť rozhodovat o návrhu na zrušení stěžovatelem označeného ustanovení zákona, neboť tento návrh ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu sdílí osud (odmítnutí) ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-79/02-02)