# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 787/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 787/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.787.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/nedoplatek, daň/osvobození, důkaz
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.5; 586/1992 Sb., § 7 odst.1 písm.b, § 4; 588/1992 Sb., § 2 odst.1 písm.a

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla dne 17. října 2002 zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 13. srpna 2001, č. j. 356/110/2001-Sch/Bed 98 a ze dne 20. srpna 2001, č. j. 1276/130/2001-Jan. Uvedl, že mu byla dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1998 a daň z přidané hodnoty za čtvrté čtvrtletí téhož roku, přičemž podle jeho přesvědčení bylo tak učiněno v rozporu s okolnostmi, za nichž probíhala koupě a prodej movité věci a když nebyl vzat zřetel na jeho postavení, které vyplývalo z živnostenského oprávnění. Proto se cítí dotčen v právech, zaručených mu čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku č. j. 30 Ca 285/2001-25 a 30 Ca 286/2001-17 zásah do práv, kterých se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Krajský soud Hradci Králové přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 13. a 20. srpna 2001 podle části páté, hlavy druhé občanského soudního řádu a jejich nezákonnost důvodně neshledal. V rozsudku se pak s námitkami stěžovatele vypořádal a také vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč příslušné finanční orgány při určení daní postupovaly v souladu s § 4 odst. 3 a s § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, s § 2 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jakož i s § 2 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty č. 588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Na toto odůvodnění lze pak v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-787/02-02)