# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 786/06

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 786/06
- ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.786.06
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 11. 2006
- Datum zveřejnění: 21. 11. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 95/1983 Sb., čl. 35 odst.4; 99/1963 Sb., § 104 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí a vyslovili přesvědčení, že jimi bylo zasaženo do práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 odst. 1, čl. 3 odst. 1, 2, čl. 5 a čl. 21 Úmluvy o právech dítěte. Uvedli, že řízení o návrhu na nezrušitelné osvojení nezletilé bylo zastaveno s poukazem na to, že je osvojitel ruským občanem, odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, oba soudy tak dle jejich názoru nekonaly v zájmu nezletilé. Poukázali dále na mezinárodní smlouvu mezi Českou republikou a bývalým SSSR s tím, že dle sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR tato smlouva nezakládá výlučnou pravomoc, a proto podle jejich názoru nic nebrání tomu, aby o návrhu na osvojení nezletilé rozhodl český soud.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se první stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně a pro zjištění, že navrhovatel osvojení (osvojitel) není občanem České republiky, nýbrž je občanem Ruské federace, opodstatněně rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu na osvojení nezletilé, potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí pak shodně se závěry Okresního soudu v Kladně, s poukazem na zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním č. 97/1963 Sb. (v odůvodnění usnesení nesprávně označeném jako zák. č. 57/1963 Sb.) a obsah mezinárodní smlouvy, publikované pod č. 95/1983 Sb., vyložil důvody, pro něž není ve věcech osvojení dána pravomoc soudu České republiky v předmětné věci, tj. pravomoc k projednání návrhu na osvojení, podaném občanem Ruské federace a pro něž tedy rozhodnutí soudu dle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu je rozhodnutím správným. Dále bylo zjištěno, že odvolání proti usnesení soudu I. stupně bylo podáno pouze stěžovatelem, jako navrhovatelem rozhodnutí o osvojení nezletilé.

Pro výše uvedené byl návrh prvního stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pokud jde o návrh nezletilé, pak je odmítnutí dáno jeho nepřípustností [§ 43 odst. 2 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e), § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Nadto Ústavní soud připomíná i nevyčerpání všech procesních prostředků ze strany navrhovatelů ve smyslu ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., čímž je rovněž založen důvod odmítnutí předmětné ústavní stížnosti pro její nepřípustnost [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-786/06-06)