# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 777/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 777/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.777.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 2. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, vlastnické právo/omezení
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 126, § 123; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelé se domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. července 2002, sp. zn. 11 Co 288/2002, s tím, že jej považují za rozhodnutí, které je v rozporu s čl. 11 a 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i s Ústavou České republiky. Podle jejich přesvědčení odvolací soud vycházel z neúplného zjištění skutkového stavu, z nesprávného hodnocení důkazů provedených soudem I. stupně a z uvedených důvodů došlo k výraznému omezení jejich práva na bydlení a užívání předmětných prostor v nemovitosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a opodstatněně konstatoval, že soud I. stupně o žalobě vlastníka nemovitosti proti žalovaným, kteří ji užívají, rozhodl po zhodnocení všech provedených důkazů a v souladu s § 123, § 126 odst. 1 a § 712 odst. 6 občanského zákona. Odůvodnění rozsudku je přiléhavé a vyčerpávající a lze proto na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-777/02-02)