# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 767/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 767/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:3.US.767.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 5. 2007
- Datum zveřejnění: 1. 6. 2007
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 182/1993 Sb., § 72 odst.4; 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c, § 241a odst.2, § 241a odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 3. 2007, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 26. 3. 2007, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181, a to pro porušení článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 24. 8. 2001 č. j. 3 C 200/96-125 byla zamítnuta žaloba P. K. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") proti žalovanému městu Beroun o zaplacení 1 388 379,- Kč a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 20. 12. 2006 č. j. 25 Cdo 2695/2006-210 podle ust. § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl, když dospěl k závěru, že z hlediska námitek uplatněných v dovolání nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu tudíž není podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

II.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť jde o lhůtu kogentní.

Dle ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích ze dne 7. 3. 2006 sp. zn. III. ÚS 10/06, ze dne 20. 7. 2006 sp. zn. III. ÚS 51/06, ze dne 12. 4. 2006 sp. zn. IV. ÚS 155/06 konstatoval, že z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, přičemž způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.) je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu. Proto také v případech, kdy dovolatel uplatnil proti dovoláním napadenému rozhodnutí (pouze) tyto důvody, není odmítnutí dovolání výrazem "uvážení", nýbrž přímým (bezprostředním) a nevyhnutelným důsledkem toho, že nebyla-li při vázanosti dovolacím důvodem k přezkumu otevřena právní otázka vůbec, nemůže být - již logicky - řeč o právní otázce zásadního významu.

Bylo-li dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen z těchto důvodů (jako nepřípustné) odmítnuto, nestalo se tak "z důvodů závisejících na jeho uvážení". V případě dovolání podaného s odkazem na ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., při uplatnění tzv. nezpůsobilých dovolacích důvodů, dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá, a proto neplatí (srov. ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě.

V předmětné věci v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 20. 12. 2006 č. j. 25 Cdo 2695/2006-210 Nejvyšší soud ČR konstatoval, že otázky předložené k posouzení dovolacímu soudu nejsou v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Namítá-li žalobce v dovolání, že byly odmítnuty návrhy na výslech svědků a vyžádání znaleckého posudku, nejedná se o námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu. Tato otázka není otázkou aplikace práva, tím méně pak může být otázkou zásadního významu ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Námitka nesprávného skutkového zjištění zakládá dovolací důvod podle ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá. Totéž, uvedl dovolací soud, platí i o námitce žalobce, že žalovaný použil k provedení stavebních prací jím pořízenou projektovou dokumentaci, neboť odvolací soud rozhodl na základě odlišných skutkových zjištění, že k provedení stavebních prací byla zpracována nová projektová dokumentace.

Stěžovatel pokládá ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181 za včas podanou, když lhůtu pro její podání odvíjí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Tato podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, v daném případě splněna není.

Za dané situace, kdy posouzení přípustnosti dovolání v předmětné věci nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu ve smyslu ust. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, bylo nutno podle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu 60denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2005 č. j. 31 Co 371/2005-181 odvíjet již ode dne doručení tohoto rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 23. 3. 2007 je zřejmé, že tato zákonná lhůta stěžovatelem evidentně dodržena nebyla.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě zákonem stanovené.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-767/07-1)