# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 766/21 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 766/21 - ECLI: ECLI:CZ:US:2021:3.US.766.21.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 4. 2021 - Datum zveřejnění: 28. 4. 2021 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: správní soudnictví, správní rozhodnutí, katastr nemovitostí - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 344/1992 Sb., § 8; 500/2004 Sb., § 44 ## Výrok I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. ## Odůvodnění 1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí správních soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vyjádřit se k projednávané věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Správní soudy podle přesvědčení stěžovatelky nedostály své povinnosti zakotvené v čl. 4 Ústavy poskytovat účastníkům řízení ochranu. Ústavní stížnost stěžovatelka spojila s návrhem, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. 2. Z ústavní stížnosti i z jejich příloh vyplývá, že Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek (dále jen "katastrální úřad") rozhodnutím ze dne 27. 3. 2018, č. j. OR-1088/2017-802-10, nevyhověl návrhu stěžovatelky, v němž nesouhlasila s neprovedením opravy katastrálního operátu, neboť se podle krajského úřadu ve skutečnosti nejednalo o chybu v katastrálním operátu. Katastrální úřad dále rozhodl, že v katastrálním operátu, který je v jeho rozhodnutí definován, nebude nadále evidován zápis věcného břemene cesty pěší, vozové a hnaní dobytka a práva jemu odpovídajícího k pozemkům v rozhodnutí rovněž definovaným, byť právě takového zápisu se stěžovatelka formou opravy katastrálního operátu domáhala. Toto rozhodnutí katastrálního úřadu následně potvrdil k odvolání stěžovatelky Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě (dále jen "katastrální inspektorát"), když stěžovatelkou podané odvolání zamítl. 3. Správní žaloba stěžovatelky proti uvedenému rozhodnutí katastrálního inspektorátu pak byla ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") zamítnuta. Krajský soud odkázal na právní úpravu týkající se oprav chyb v katastrálním operátu, přičemž konstatoval, že katastrální úřad může činit pouze základní, jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže naopak řešit formou opravy katastrálního operátu sporné právní otázky. Úvahy katastrálního úřadu tak musí směřovat jen k posouzení, zda se v konkrétním případě jedná o zřejmý omyl či nesprávnost při podrobném měření. Dále krajský soud poukázal na to, že stěžovatelka se se svým návrhem domáhala zápisu věcného břemene za situace, kdy byl v obdobném řízení vyvolaném stěžovatelkou zápis jí požadovaného věcného břemene zcela zrušen s odůvodněním, že věcné břemeno, jehož zápisu se stěžovatelka nyní ve skutečnosti domáhá, nemělo být nikdy zapsáno. Zrušení zápisu věcného břemene tedy nenastalo v důsledku zřejmého omylu a nemohlo se tak jednat o chybu. 4. Následná kasační stížnost stěžovatelky byla ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatelka se svým návrhem na opravu chyby v katastrálním operátu ve skutečnosti domáhá doplnění zápisu práva cesty, a to za situace, kdy byl v jiném řízení zápis tohoto věcného břemene v katastru nemovitostí zcela zrušen s odůvodněním, že v daném případě nemělo být věcné břemeno do katastru nemovitostí nikdy zapsáno. Katastrální úřad přitom i podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, na kterou je v ústavní stížností napadeném rozhodnutí hojně poukazováno, při opravě chyby nemůže vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo. Opravou chyby v katastrálním operátu má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Nejvyšší správní soud se proto v souladu s těmito východisky zcela ztotožnil s názorem správních orgánů i krajského soudu, že ke zrušení zápisu ve věci stěžovatelky nedošlo v důsledku zřejmého omylu, ale naopak toto zrušení bylo výsledkem individuálního správního aktu orgánu veřejné správy. Nebyly tak naplněny podmínky pro opravu chyby v katastrálním operátu, neboť se z povahy věci nejednalo o zřejmý omyl, kdy právě k jeho odstranění institut opravy katastrálního operátu slouží. 5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 6. Ústavní soud konstatuje, že napadená rozhodnutí správních soudů jsou v dostatečném rozsahu, přezkoumatelným způsobem a ústavně konformně odůvodněna. Proto pro stručnost postačuje na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy). 7. Rovněž podle přesvědčení Ústavního soudu tak není možné právní úpravu umožňující katastrálnímu úřadu opravit zjevné chyby či omyly v katastrálním operátu využívat k zápisu práva a oprávnění, která v katastru nemovitostí nejsou - byť podle přesvědčení stěžovatelky chybně - zapsány. Tuto základní úvahu pak stěžovatelka v ústavní stížnosti v zásadě ani nezpochybňuje, když se věnuje především tomu, proč jí práva z požadovaného věcného břemene svědčí a proč zápis takového věcného břemene neměl být v jiném řízení v katastru nemovitostí zrušen. Takové otázky však nebyly předmětem nyní posuzovaného řízení, a proto se jimi nemohl zabývat ani Ústavní soud. 8. Ústavní soud tedy uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky a proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 9. Za těchto okolností nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, jelikož podle ustanovení § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu lze tuto náhradu přiznat jen "podle výsledku řízení", tedy nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-766/21-1)