# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 746/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 746/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.746.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 9. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: vlastnictví
- Dotčené předpisy: 42/1992 Sb., § 13 odst.3

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst 3 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že v dané věci podal dovolání z důvodů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu, když podle jeho přesvědčení napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni má po právní stránce zásadní význam.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. K návrhu musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, 4, zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
S ohledem na výše uvedené, na sdělení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. ledna 2003, dle něhož o dovolání stěžovatele dosud rozhodnuto nebylo když soud pro prohlášení konkursu na majetek dovolatele řízení přerušil, a na obsah sdělení Ústavního soudu ve Sbírce zákonů, publikovaného pod č. 32/2003 Sb., je nepochybné, že ústavní stížnost stěžovatele, který podal dovolání a uplatnil tak k ochraně svých tvrzených práv mimořádný opravný prostředek, nesměřuje proti rozhodnutí o tomto posledním použitém prostředku, a je tedy stížností
nepřípustnou. Proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-746/01-01)