# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 739/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 739/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.739.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 1. 2002
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň, důkaz
- Dotčené předpisy: 337/1992 Sb., § 50 odst.5

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že je pokládá za rozhodnutí, jimiž došlo k porušení práv, zaručených mu čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Namítl nesprávnost a nezákonnost celého správního řízení, v němž mu za použití pomůcek byla stanovena daňová povinnost, když podle jeho přesvědčení došlo tak k rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudků Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 10 Ca 229/2001-23 a 10 Ca 230/2001-23, kterými byly zamítnuty žaloby stěžovatele podané proti rozhodnutí FŘ, jež zamítlo jeho odvolání proti rozhodnutím správce daně ze dne 3. července 2000 - o vyměření daně z příjmů za rok 1997 částkou 21.280,-Kč a za rok 1998 částkou 9.450,- Kč, a to za použití pomůcek, zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud, v souladu s § 249 odst. 2 občanského soudního řádu, přezkoumal napadená rozhodnutí příslušných finančních orgánů a v odůvodnění rozsudků vyčerpávajícím způsobem vysvětlil, proč jejich postup při uložení daňové povinnosti na základě daňových pomůcek, jak to umožňuje § 50 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl shledán odůvodněným a tedy správným. S těmito závěry soudu lze plně souhlasit.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-739/01-01)