# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 73/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 73/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.73.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 6. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: daň/základ, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2; 389/1990 Sb., § 28 odst.7; 586/1992 Sb., § 40 odst.5

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 38 Ca 459/99-32, ze dne 17. října 2000, a předcházejících rozhodnutí FŘ a F.ú. Uvedl, že se postupem soudu, u něhož podal žalobu proti zamítnutí odvolání podaného ve věci dodatečného platebního výměru na daň z příjmu fyzických osob, cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když jeho věc nebyla projednána veřejně a za jeho účasti tak, aby se mohl ke všem prováděným důkazům vyjádřit. Poukázal na okolnosti, za nichž byla zakoupena nemovitost od FNM ČR, na výdaje s tím spojené a vyjádřil přesvědčení, že jak soud, tak příslušné daňové úřady se všemi předloženými doklady nezabývaly.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze ve svém vyjádření ze dne 12. dubna 2001 sdělila, že v písemném vyhotovení napadeného rozsudku podrobně uvedla, z jakých důvodů bylo jednáno v nepřítomnosti stěžovatele a jeho právního zástupce. Při přezkoumání rozhodnutí FŘ vycházel soud ze žalobních námitek, jimiž byl vázán, a s každou z nich se vypořádal, přičemž se podrobně zabýval i ustanovením § 28 odst. 7 zák. č. 389/1990 Sb. a § 40 odst. 5 zák. č. 586/1992 Sb., a svůj právní názor v odůvodnění rozsudku rovněž vyložil. Z uvedených důvodů navrhla odmítnutí ústavní stížnosti jako zcela nedůvodné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 38 C 459/99 a jeho rozsudku ze dne 17. října 2000 zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění označeného rozsudku, soud se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě směřující proti rozhodnutí FŘ č. j. FŘ-5361/1/98. Shodně s vyjádřením předsedkyně senátu Městského soudu v Praze lze konstatovat, že písemné vyhotovení rozsudku obsahuje nejen důvody, pro které uplatněné žalobní námitky byly shledány neopodstatněnými, ale také přiléhavý výklad příslušných ustanovení zák. č. 389/1990 Sb., a zák. č. 586/1992 Sb., z nichž vycházely jmenované finanční úřady v daňovém řízení. Pokud jde o tvrzení, že soud jednal v nepřítomnosti zástupce stěžovatele, čímž porušil práva zaručená čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud pochybení v postupu soudu neshledal, když ten jednal v souladu s § 250g odst. 2 občanského soudního řádu, umožňujícím soudu věc projednat, nedostaví-li se účastníci k jednání. Jak je zřejmé z obsahu spisu, zástupce stěžovatele sice požádal prostřednictvím JUDr. P.B. o odročení jednání z důvodu nemoci, o té však důkaz nepředložil a za sebe zástupce pro účast u jednání neustanovil, i když takové oprávnění z obsahu plné moci udělené mu stěžovatelem vyplývá.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-73/01-01)