# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 726/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 726/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.726.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 1. 2002
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: řízení/zastavení, daň
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 337/1992 Sb., § 33 odst.12; 99/1963 Sb., § 248 odst.2 písm.e

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své daňové věci usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. září 2001 (10 Ca 130/2001-59), kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě proti rozhodnutí FŘ ze dne 8. prosince 2000 (4286/150/2000), jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti osvědčení správce daně o její registraci k dani z příjmů právnických osob od 1. prosince 1996.

Jmenovaný obecný soud řízení zastavil s poukazem na to, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutí předběžné povahy [§ 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], a je proto jako takové ze soudního přezkumu vyloučeno.

Stěžovatel tvrdil, že postupem obecného soudu (zastavením řízení) došlo k odepření spravedlnosti (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), neboť názor obecného soudu, dle něhož registrace poplatníka daně z příjmů právnických osob (§ 33 odst. 12 zák. č. 37/1992 Sb., zákona o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) je rozhodnutím předběžné povahy, je nesprávný.

Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud se ztotožňuje s právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích vyjádřeným v jeho usnesení (10 Ca 130/2001-59), že rozhodnutí správce daně o registraci poplatníka daně z příjmů právnických osob je rozhodnutím předběžné povahy, jež je ze soudního přezkumu vyloučeno [§ 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.], a to již proto, že toto rozhodnutí nemá vliv na konečnou výši daňové povinnosti stěžovatelky. K přezkumu rozhodnutí o registraci může dojít následně, totiž v souvislosti s případným přezkumem rozhodnutí finančního úřadu o vyměření daně.

Za naznačené situace je zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích tím, že řízení ve věci zastavil, postupoval v souladu s dosud platnou úpravou soudního přezkumu správních rozhodnutí (část pátá občanského soudního řádu), a proto zastavením řízení nemohlo dojít ani k porušení ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatele, ani k tvrzenému odmítnutí spravedlnosti obecným soudem.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevná neopodstatněnost je dána samotnou povahou tvrzení ústavní stížnosti. O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-726/01-01)