# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 722/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 722/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.722.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
- Klíčová slova: daň/základ, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36; 337/1992 Sb., § 2 odst.3; 586/1992 Sb., § 24 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. září 2000 (10 Ca 237/2000-19) a svůj návrh odůvodnila tím, že podle jejího přesvědčení se soud ve svém rozhodování nevypořádal dostatečně se všemi provedenými důkazy, jejich hodnocení je v rozporu se zásadou logického dovozování a s ohledem na to mu lze vytýkat i nedostatek nestrannosti. Takovým postupem se cítí dotčena na právech zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto rozhodnutí jak obecného soudu, tak Finančního úřadu v Českých Budějovicích, který zamítl její odvolání proti doměření daně z příjmů právnických osob částkou 216.890,- Kč, nepovažuje za správné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Z obsahu ústavní stížnosti napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo zjištěno, že tento soud přezkoumal napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2000 (5200/120/1999) v souladu s § 249 odst. 2 občanského soudního řádu. V jeho rozhodnutí, hodnocení zákonnosti postupu označeného úřadu, výkladu a aplikaci § 24 odst. 1 zákonu o dani z příjmů (zák. č.
586/1992 Sb., v platném znění pro rok 1995), zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. V rozsudku se vypořádal s námitkami stěžovatelky uplatněnými v žalobě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč, stejně jako Finanční úřad v Českých Budějovicích, dospěl k závěru, že plátce daně neprokázal, že jeho výdaje splňují charakteristiku stanovenou § 24 odst. 1 zákona o dani z příjmů, ve znění platném pro rok 1995.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-722/2000-2000)