# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 719/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 719/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.719.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
- Klíčová slova: trestný čin
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 260 odst.1; 2/1993 Sb., čl. 36

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Stěžovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení Nejvyššího soudu České republiky s tím, že podle jeho přesvědčení odmítnutím dovolání, které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2002 sp. zn. 13 To 208/2002, byla porušena jeho práva, zaručená mu čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, pro které vlastnil, držel, vystavoval a případně prodával či směňoval vojenské militárie a uvedl, že výklad, na základě něhož soudy dospěly k závěru, že spáchal trestný čin dle § 260 odst. 1 trestního zákona, považuje za libovůli soudu a své odsouzení za protiústavní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. září 2002 sp. zn. 3 Tdo 651/2002 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud opodstatněně dovolání odmítl a poněvadž odůvodnění stížností napadeného usnesení je vyčerpávající, lze na jeho znění zcela odkázat, když také obsahuje výklad ustanovení § 260 odst. 1 trestního zákona, podle něhož byl stěžovatel před soudy I. a II. stupně uznán vinným spácháním trestného činu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut, aniž bylo nutno trvat na odstranění vady plné moci, předložené zástupcem stěžovatele (§ 31 odst. 1 citovaného zákona o Ústavním soudu).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-719/02-02)