# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 702/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 702/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.702.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 4. 2009
- Datum zveřejnění: 14. 5. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: trestný čin, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (vydaných v jeho trestní věci) s tvrzením, že jimi byl dotčen v ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

Namítané porušení tohoto práva spatřoval v nepřiléhavém hodnocení důkazů, a dále v nevyhovění jeho důkaznímu návrhu, majícímu v důsledku kritizovaného přístupu soudů dle přesvědčení stěžovatele povahu opomenutého důkazu ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu.

Stěžovatel v této souvislosti poukázal na to, že opakovaně žádal, aby v jeho trestní věci byli vyslechnuti svědci, tj. jím označené osoby nalézající se v rozhodné době spolu s ním ve výkonu trestu odnětí svobody, přičemž tomuto návrhu nebylo vyhověno; má za to, že s odůvodněním v intencích ústavním pořádkem zaručených kautel naprosto nedostatečným. Takto jednak soudu nalézacímu vytýká, že v jeho rozsudku je stran poukazovaného důkazního návrhu uvedenou pouze, že "...výpovědi svědků - spoluodsouzených tak, jak navrhl obžalovaný, soud nehodnotí jako důkazy, které by mohly významně přispět k objasnění věci", jednak soudu odvolacímu, že ve svém usnesení se s tímto důkazním návrhem údajně vypořádal toliko konstatováním "ani podle názoru krajského soudu není nutné dokazování doplňovat".

Uvedené výhrady stěžovatel kvalifikuje jako ústavně nepřípustný zásah do svých práv, pro jehož odstranění navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR] oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí ingeruje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další). Tento případ ve věci stěžovatele shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry obecnými soudy učiněné (ohledně jeho jednání) jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery. Uvedené konsekvence ve skutkové oblasti možno posléze přiměřeně vztáhnout i k nevyhovění důkaznímu návrhu výslechem navržených svědků. Rozhodovací důvody obecných soudů jsou (v kontextuálním souhrnu nahlíženo) pod aspektem ústavně zaručených kautel podloženy akceptovatelným argumentem, dle něhož za jimi popsaného důkazního stavu tvrzení, k jehož vyvrácení byl tento důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03) a takto je lze považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-702/09-1)