# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 68/97

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 68/97
- ECLI: ECLI:CZ:US:1997:3.US.68.97
- Typ rozhodnutí: Nález
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 1997
- Datum zveřejnění: 15. 10. 2007
- Předmět řízení: K povinnostem advokáta při zastupování a soudu při odročování soudního řízení
- Klíčová slova: advokát
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 85/1996 Sb., § 16, § 26 odst.1; 99/1963 Sb., § 49 odst.1, § 115 odst.2

## Právní věta

V případech, kdy zástupce žádá soud, aby již nařízené jednání
přeložil na jiný termín, není věcí obecného soudu - pokud uváděné
důvody neshledá dostatečně závažnými - aby o svém odmítavém
stanovisku k takové žádosti žadatele uvědomoval; je věcí zástupce,
zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své žádosti
přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim svého
pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých
jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně závažným
důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání (procesní úkon)
bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby - bez újmy na
procesním postavení a zájmech zastupovaného - nastalou kolizi
podle své vůle a výběru řešil substitucí (§§ 16, 26 odst. 1 zák.
č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod) se proto nemůže dovolávat ten účastník
řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci), který, ač
řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř) o jednání obecného soudu
(jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn, toto jednání zmeškal, a to
pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné procesní obezřetnosti nebo
ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal;
totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity
či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před
obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za
řádný výkon převzatého zastoupení zastoupením podle zákona
a pravidel svého povolání odpovídá.

## Výrok

Ústavní stížnost se z a m í t á .

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 al. 1 zák. č.
182/1993 Sb.) brojí stěžovatel proti postupu a rozhodnutí
Krajského soudu v Plzni (rozsudku ze dne 16. prosince 1996, sp.
zn. 15 Co 755/96) a tvrdí, že obecný soud, jako soud odvolací,
v jeho občanskoprávní věci jej nepředvolal k odvolacímu jednání,
jednal a o jeho odvolání do rozsudku soudu I. stupně rozhodl
v jeho nepřítomnosti; protože tím obecný soud jako orgán veřejné
moci porušil ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu
(čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), navrhl, aby
Ústavní soud napadené rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Účastník řízení, Krajský soud v Plzni, proti jehož
rozhodnutí (a postupu) ústavní stížnost směřuje, se k ní podáním
předsedy senátu (§ 30 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.) vyjádřil tak
(§ 42 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb.), že její tvrzení odmítl
s poukazem na to, že ve stěžovatelově věci k žádosti jeho
právního zástupce nařízené odvolací jednání již jednou odročil
a že důvody pro další odročení nepokládal za natolik důležité,
aby odvolací jednání odročoval podruhé; navrhl proto, aby Ústavní
soud ústavní stížnost zamítl.

Vedlejší účastník řízení, I. P. (§ 76 odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb.), svého práva z vedlejšího účastenství nevyužil, ke
stěžovatelově ústavní stížnosti se nevyjádřil a ústního jednání
o ní se nezúčastnil.

Ústavní stížnost není důvodná.

Z obsahu spisu obecného soudu (Okresního soudu v Plzni, sp.
zn. 11 C 531/94) Ústavní soud zjistil, že před tímto soudem byl
stěžovatel z dohody o uznání dluhu (z titulu nevyúčtovaných
záloh) žalován o částku 69 500 Kč, že rozsudkem obecného soudu
I. stupně ze dne 29. dubna 1996 byl k úhradě této částky spolu
s příslušenstvím a náklady řízení zavázán, že proti tomuto
rozhodnutí podal odvolání, o němž odvolací soud rozhodl
potvrzujícím rozsudkem dne 16. prosince 1996; z obsahu spisu je
dále patrno, že stěžovatel byl v opravném řízení zastoupen
advokátem, který o odročení již zmíněného odvolacího jednání
požádal dvakrát, a to poprvé proto, že v den nařízeného
odvolacího jednání se měl zúčastnit sněmu České advokátní komory,
podruhé pak proto, že na den odročeného odvolacího jednání "byl
pozván na okresní státní zastupitelství k seznámení s výsledky
vyšetřování v jiné trestní věci".

Stěžovatelovy výtky vůči postupu odvolacího soudu neobstojí;
jestliže nebyl stěžovatel k odvolacímu jednání odvolacím soudem
obesílán, stalo se tak zcela ve shodě se zákonem, dle něhož,
"má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje
se písemnost pouze tomuto zástupci (§ 49 al. 1 o. s. ř.)"; je
proto vždy věcí zástupce, aby zastoupeného o jednání soudu (jiném
procesním úkonu) sám uvědomil. V případech, kdy zástupce žádá
soud, aby již nařízené jednání přeložil na jiný termín, není věcí
obecného soudu - pokud uváděné důvody neshledá dostatečně
závažnými - aby o svém odmítavém stanovisku k takové žádosti
žadatele uvědomoval; i v takovém případě je věcí zástupce,
zejména je-li jím advokát, aby se sám a zavčas o osudu své
žádosti přesvědčil a stanovisku obecného soudu přizpůsobil režim
svého pracovního dne. Časová kolize zástupce mezi zastupováním
u různých jednání (procesních úkonů) zpravidla není dostatečně
závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání
(procesní úkon) bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci,
aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného
- nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí
(§§ 16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii).

Zásad spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod) z důvodů obdobných těm, jimiž podkládá
stěžovatel ústavní stížnost v této věci, se proto nemůže
dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány
veřejné moci), který, ač řádně a zavčas (§ 115 odst. 2 o. s. ř)
o jednání obecného soudu (jiného orgánu veřejné moci) uvědoměn,
toto jednání zmeškal, a to pro příčiny tkvící v jeho nedostatečné
procesní obezřetnosti nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění
svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech,
spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně
advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými
orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého
zastoupení zastoupením podle zákona a pravidel svého povolání
odpovídá.

Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele
shledána jako nedůvodná, a proto bylo o ní rozhodnuto zamítavým
výrokem (§ 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze
odvolat (§ 54 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 12. 6. 1997

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-68/97-97)