# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 672/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 672/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.672.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 1. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: škoda/náhrada
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 87/1991 Sb., § 7 odst.1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2000, č. j. 23 Cdo 1677/98-94, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 1998, č. j. 5 Co 684/98-70, a Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 19. prosince 1997, č. j. 2 C 390/97-31, uvedla v ústavní stížnosti, že se rozhodnutími soudů cítí dotčena na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyslovila přesvědčení, že soudy nesprávně vyložily restituční zákon, zejména ustanovení § 7 odst. 1, a zamítnutím žaloby, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést označené nemovitosti, poškozené požárem, do stavu, v jakém byly ke dni doručení výzvy k jejich vydání, jí způsobily novou křivdu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 2 C 390/97 a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. srpna 2000, č. j. 23 Cdo 1677/98-94, zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud ČR se v rozhodnutí o dovolání a v jeho vyčerpávajícím odůvodnění vypořádal s námitkou stěžovatelky, vztahující se k aplikaci ustanovení § 7 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., a proto na jeho obsah lze odkázat.
S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR, č. j. 23 Cdo 1677/98-94, jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pokud jde o ústavní stížnost, napadající výše označené rozsudky soudu I. a II. stupně, pak důvod k jejímu odmítnutí vyplývá z ustanovení § 72 odst. 2 a 4 a § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-672/2000-2000)