# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 67/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 67/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.67.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 2. 2005
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
- Klíčová slova: vazba/důvody
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67; 2/1993 Sb., čl. 8

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 2, 5, čl. 14 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 1, 2, 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1, 3, čl. 6 odst. 1, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 9 odst. 1 a čl. 14 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Označeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do shora citovaného usnesení Okresního soudu v Trutnově, jímž byl stěžovatel podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. b), c) tr. řádu vzat do vazby. Co do ústavněprávní argumentace stěžovatel stručně vyjádřeno v naraci návrhu konstatoval, že předmětná rozhodnutí jsou veskrze toliko obecně koncipovaná a neuvádějí konkrétní skutečnosti odůvodňující jeho vazební omezení osobní svobody ve smyslu citovaných ustanovení. Nadto pokud se vazby předstižné týče, namítá, že stejné skutkové okolnosti existovaly již v době jeho prvního zadržení, nicméně tehdy byl propuštěn s tím, že vazební důvody nebyly shledány. Domnívá se, že důvodem k jeho vzetí do vazby bylo nepřiznání se k trestné činnosti a v relaci ke svým výhradám poukazuje na rozhodovací důvody uvedené v nálezech Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 62/96, III. ÚS 148/97, IV. ÚS 264/98, III. ÚS 188/99 a I. ÚS 645/99. V petitu svého návrhu se stěžovatel pro uvedené následně domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Ústavní soud přezkoumal posuzovanou věc z pohledu ústavních kautel a po zvážení všech podstatných okolností projednávaného případu dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost není opodstatněná. Přitom dbal svého ústavního postavení, jakož i hranic svých pravomocí, vědom si skutečnosti, že není součástí soustavy obecných soudů a není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodovací činnosti. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
Stěžovatel byl obviněn ze spáchání trestného činu podílnictví dle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., majícího v daném případě kvalitu pokračujícího trestného činu spáchaného nejméně 18 útoky. Důvody vazby předpokládané ustanovením § 67 písm. b) tr. řádu shledaly obecné soudy v tom, že byly na pozemku stěžovatele nalezeny součásti osobních automobilů nejméně v hodnotě 7.000.000,- Kč, které měly - vycházeje z v době jejich rozhodování zjištěných skutečností - přinejmenším zčásti pocházet z krádeží, a to dosud i neustanovených pachatelů, na něž by mohl stěžovatel koluzně působit, když i identifikace předmětných součástek bude probíhat delší dobu a stěžovatel by si mohl taktéž "opatřovat doklady kryjící jejich koupi". Vazební důvod podřazený pod ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu je potom dle názoru obecných soudů ve spojení s konkrétní skutkovou konstrukcí stíhaného trestného činu podložen tím, že stěžovatel byl pro trestný čin podílnictví již odsouzen Okresním soudem v Liberci rozsudkem ze dne 12. února 2003 sp. zn. 5 T 434/99 k podmíněnému trestu odnětí svobody a nyní stíhané trestné činnosti se přitom měl dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení.
Nastalá objektivní konstelace, z níž byly vyvozeny důvody vazby koluzní, se z okruhu možných důvodů uvedených v § 67 písm. b) tr. řádu zjevně nevymyká, když nelze v daných souvislostech přehlédnout prohlášení stěžovatele o tom, že má doklady o koupi náhradních dílů, které orgány činné v trestním řízení považují za kradené (u některých to již zdokumentovaly), nicméně tyto orgánům činným v trestním řízení na podporu svého tvrzení, a to ani před rozhodnutím stížnostního soudu, nepředložil.
Z pohledu úsudku ve věci rozhodujících obecných soudů jimi dovozená obava ve smyslu § 67 písm. b), c) tr. řádu z okolností, jež jsou popsány v odůvodněních napadených rozhodnutí, obstojí (čl. 82 Ústavy ČR). Poukaz stěžovatele na citované nálezy, pokud o ně chtěl opřít důvodnost svých tvrzení o porušení shora vyjmenovaných ústavně zaručených základních práv, není případný, neboť rozhodovací důvody v nich uvedené pro odlišné skutkové a právní podmínky na jeho věc bez dalšího nedopadají. Závěry obecných soudů konečně nemůže zvrátit ani skutečnost, že byl stěžovatel po svém prvním zadržení propuštěn na svobodu, neboť daný postup trestní řád nevylučuje.
Předmětná usnesení jsou v intencích výtek stěžovatele, jakož i v mezích možností daných zákonným rámcem koluzní a předstižné vazby přezkoumatelným způsobem, byť v povahou věci předurčeném rozsahu, náležitě odůvodněna (§ 134 odst. 2 tr. řádu), pročež Ustavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 17. února 2005

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-67/05-05)