# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 659/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 659/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.659.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 5. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona], vytkl stěžovatel Krajskému obchodnímu soudu v Brně průtahy a porušování ústavně zaručeného práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v jeho věci proti Zemědělskému družstvu V. O., (4 Cm 344/94) a navrhl, aby Ústavní soud přikázal jmenovanému soudu "nadále se zdržet porušení práva stěžovatele na soudní ochranu a jeho věc bez zbytečných odkladů rozhodl".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Stěžovatel podal proti průtahům v řízení stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně (krajský obchodní soud přestal dnem 31. prosince 2000 existovat), jež je dle sdělení stěžovatele (č. l. 5 spisu Ústavního soudu) evidována pod čj. St 4041/2000.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Procesní postup při vyřizování stížností na průtahy v řízení před obecnými soudy je upraven v zákoně č. 436/1991, o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Pokud stěžovatel nesouhlasil se způsobem vyřízení své stížnosti, předsedou Krajského soudu v Brně, měl ze zákona k dispozici další procesní prostředek cestou Ministerstva spravedlnosti [§ 29 písm. b) označeného zákona], jež jako ústřední orgán státní správy soudů je příslušné k vydání konečného rozhodnutí ve věci stěžovatele.

Za situace, jak je shrnuta, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k jeho ochraně poskytuje; ústavní stížnost posoudil proto Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona) a rozhodl o ní odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-659/2000-2000)