# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 656/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 656/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.656.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 1. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: spoluvlastnictví/podíl, osoba/oprávněná
- Dotčené předpisy: 231/1991 Sb., § 17, § 1 písm.a; 40/1964 Sb., § 454, § 456; 87/1991 Sb., § 11, § 6 odst.1 písm.g

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, podaným 30. prosince 1999, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. října 1999, sp. zn. 18 Co 272/98, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. března 1998, sp. zn. 10 C 32/96. Uvedla, že podle jejího přesvědčení oběma rozsudky byl porušen zákon č. 87/1991 Sb., a to v ustanovení § 6 odst. 1 a § 11, příp. v § 1 zákon č. 231/1991 Sb., a s ohledem na postup soudů se jeví jako důvodné podezření, že byla porušena Ústava v čl. 90 a Listina základních práv a svobod v čl. 36.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Okresního soudu v Náchodě č. j. 10 C 32/96-38, ze dne 12. března 1998, a Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 18 Co 272/98-52, ze dne 6. října 1999, zásah do práv stěžovatelky, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Soudy obou stupňů, které zavázaly stěžovatelku zaplatit žalobci částku 65.000,- Kč s přísl. a s náklady řízení, nepochybily při použití ustanovení § 454 a § 456 občanského zákona a § 6 odst. l písm. g) zák. č. 87/1991 Sb. Mezi účastníky řízení byla výše plnění učiněného žalobcem za stěžovatelku nesporná, jakož i povinnost obou k vrácení přijaté kupní ceny
za nemovitost, k níž s úspěchem uplatnili restituční nárok. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vypořádal i s námitkou týkající se osoby oprávněné k přijetí výše označeného plnění s poukazem na ustanovení § 1 písm. a) zákona ČNR č. 231/1991 Sb.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-656/99-99)