# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 642/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 642/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:3.US.642.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 3. 2016
- Datum zveřejnění: 18. 3. 2016
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, žaloba/pro zmatečnost
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237, § 229 odst.1 písm.f

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel brojí proti v záhlaví označeným usnesením, jimiž obecné soudy stěžovateli nepřiznaly osvobození od soudních poplatků; stěžovatel se totiž domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zaručená mu ustanoveními čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně mělo být těmito rozhodnutími dle názoru stěžovatele porušeno rovněž ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky.

Na podporu svých tvrzení stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá důvody, pro které měl být od placení - dle jeho názoru nepřiměřeně vysokého - soudního poplatku osvobozen.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti otázce její přípustnosti nikterak nevěnuje, a její přípustnost tak patrně odvozuje od skutečnosti, že odvolací soud v poučení napadeného usnesení vyloučil přípustnost dovolání.

Ústavní soud se však domnívá, že se v dané věci - ex lege - nepřípustnost dovolání nepodává, neboť zde není dán žádný důvod nepřípustnosti podřaditelný pod ustanovení § 238 občanského soudního řádu.

O tom, že daný typ rozhodnutí není ze zákona vyčleněn z přezkumu dovolacího soudu, pročež odpověď na otázku přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku závisí na uvážení Nejvyššího soudu, ostatně (nepřímo) svědčí i obsah odůvodnění stěžovatelem dovolávaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013.

Navzdory poučení odvolacího soudu proto je namístě závěr, že dovolání proti napadenému usnesení krajského soudu není a priori nepřípustné, resp. jeho přípustnost závisí na uvážení dovolacího soudu.

Řídí-li se přitom dovolatel nesprávným poučením, je dovolání dle ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř. přípustné ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud tedy odmítá stěžovatelovu ústavní stížnosti v otevřené lhůtě pro podání dovolání, pročež odmítnutí ústavní stížnosti nemůže představovat denegationis iustitiae.

Odmítnutím posuzované ústavní stížnosti tak Ústavní soud stěžovatele nikterak nepoškozuje; veden zásadou subsidiarity, jež řízení před Ústavním soudem zpravidla ovládá, však musí náležitě reflektovat skutečnost, že má-li se ke stěžovatelem nastolené (právní) otázce přinejmenším kvazimeritorně vyjádřit, musí mít takovou možnost nejprve dovolací soud (srov. dikci ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Nadto není možné v posuzované věci přehlížet ani skutečnost, že stěžovatel v ústavní stížnosti mj. namítá, že o jeho žádosti rozhodoval namísto senátu pouze předseda senátu, a (městský) soud byl tedy nesprávně obsazen. Taková námitka je tak podřaditelná pod ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu. Pokud přitom stěžovatel uplatní v ústavní stížnosti tzv. zmatečnostní námitku, bez ohledu na to, že ústavní stížnost obsahuje i námitky jiné, dle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 1156/08, sp. zn. IV. ÚS 2889/09, sp. zn. II. ÚS 93/12, sp. zn. III. ÚS 3368/13 či sp. zn. III. ÚS 1325/14) je třeba hodnotit takovou ústavní stížnost bez dalšího jako nepřípustnou.

Z uvedených důvodů je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána předčasně.

Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost nepřípustnou, pročež ji musel podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout; o nepřípustnosti podání rozhoduje bez jednání soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-642/16-1)