# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 637/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 637/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.637.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 4. 2008
- Datum zveřejnění: 7. 5. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 265b odst.1 písm.g

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 2, 3 a v čl. 46 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že soudy své úvahy o skutku a jeho právní kvalifikaci nepodložily důkazy, porušily právo na obhajobu, zásadu presumpce neviny, rovnosti stran a právo na spravedlivý proces, dopustily se při svém rozhodování nepřípustné svévole, když nerespektovaly kogentní normy, které interpretovaly v rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami v dovolání vznesenými a vyčerpávajícím způsobem, jakož i s poukazem na citovanou judikaturu Ústavního soudu [vztahující se k aplikaci § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu] vyložil, proč toto dovolání proti rozsudku soudu II. stupně není opodstatněné. Jak dále z usnesení vyplývá, stěžovatelka byla společně s R. H. uznána rozsudkem Okresního soudem v Novém Jičíně sp. zn. 4 T 89/2004 vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, kterým byla poškozenému způsobena újma ve výši 2.013.737,10 Kč, odvolání obviněné (i R. H.) bylo Krajským soudem v Ostravě dne 12. 9. 2006 rozsudkem sp. zn. 4 To 167/2006 podle § 256 trestního řádu zamítnuto. Nejvyšší soud v dovolacím řízení důvodně neshledal nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž by rozhodnutí soudů spočívalo. V dalším pak lze na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudky soudu I. a II. stupně jako nepřípustný, když v tomto rozsahu nebrojí proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k uplatnění tvrzeného práva byl poskytnut [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-637/08-1)