# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 631/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 631/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.631.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 12. 2001
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 239 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR s tím, že se jeho postupem, stejně jako postupem Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že se žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaná společnost zavázána k zaplacení částky 334.356 Kč, představující jeho podíl na zisku. Rozsudkem soudu I. stupně sp. zn. 38 Cm 372/98 byla dne 10. února 2000 žaloba zamítnuta, odvolání Vrchní soud v Praze nevyhověl, a proto proti rozsudku sp. zn. 7 Cmo 441/2000 podal dovolání, které odůvodnil tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl s poukazem na obsah § 239 odst. 2 občanského soudního řádu a na zjištění, že dovolatelem požadované posouzení konkrétní smlouvy nezakládá zásadní právní význam ve smyslu citovaného ustanovení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení č. j. 29 Odo 73/2001-145 zásah do práv, jichž se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl, když Nejvyšší soud ČR přiléhavým a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč dovolatelem napadené rozhodnutí za zásadně významné po právní stránce mít nelze a proč nebyla shledána přípustnost dovolání dle § 239 odst. 2 občanského soudního řádu.

S ohledem na výše uvedené byl návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-631/01-01)