# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 61/99 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 61/99 - ECLI: ECLI:CZ:US:1999:3.US.61.99 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 9. 12. 1999 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona - Klíčová slova: vazba/důvody, důkazní nouze, svědek - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 67 písm.b, § 2 odst.6 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Podanou ústavní stížností, která po stránce formální splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení [§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadl stěžovatel usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. listopadu 1998 (7 Nt 4435/98), jímž bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. b) tr. ř., a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. prosince 1998 (9 To 973/98), kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti označenému usnesení městského soudu, a tvrdí, že těmito rozhodnutími soudy porušily "základní práva a svobody uvedené v čl. 8 odst. 2 a 5 a čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod spatřuje v tom, že aniž by byly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu o omezení jeho osobní svobody, vzetím do vazby byl přesto na své osobní svobodě omezen [§ 67 písm. b) tr. ř.] byl vzat do vazby, a to i přesto, že "svědci byli již vyslechnuti a ve svých výpovědích nepotvrdili uvedené vazební důvody". Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci a za jakých podmínek a okolností lze takovéto rozhodnutí považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (k tomu srov. např. III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995). V této souvislosti je potřeba uvést, že Ústavní soud rovněž ve své judikatuře vyložil, kdy a za jakých okolností shledává svoji pravomoc zasáhnout do dosud pravomocně neskončeného řízení vedeného před obecnými soudy, a to i tehdy, pokud se jedná o rozhodnutí, které je v té které fázi řízení konečné. Stručně shrnuto, pokud nebylo pravomocně skončeno řízení vedené před obecnými soudy podle daných procesních předpisů (trestní řád) a stěžovatel v rámci tohoto řízení a následného instančního přezkumu tvrzených porušení základních práv a svobod nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, nemůže být dán z ústavněprávního hlediska důvod pro ingerenci Ústavního soudu do takovéhoto řízení. Je plně v kompetenci obecných soudů, aby se vznesenými námitkami zabývaly v rámci probíhajícího řízení a tyto v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily v rámci provedeného dokazování (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., č. 78, Praha, 1996). Ústavní stížnost stěžovatele je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno, a rovněž ze samotné povahy stěžovatelových tvrzení v ústavní stížnosti rozvedených; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno[§ 43 odst. 2 písm. a) zákona]. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-61/99-99)