# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 607/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 607/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.607.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236, § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Formálně vadnou ústavní stížností, jež byla doručena Nejvyššímu soudu ČR dne
23. srpna 2002 a tímto soudem postoupena Ústavnímu soudu podáním, jež bylo svěřeno k poštovní přepravě dne 13. září 2002, napadl stěžovatel podle obsahu ústavní stížnosti pravomocné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2002 (33 Odo 319/2002), rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2001 (10 Co 130/2001-133) a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. listopadu 2000 (15 C 111/98 - 105).

Usnesením Nejvyššího soudu ČR (33 Odo 319/2002) bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2001
(10 Co 130/2001-133).

Stěžovatel bez bližšího zdůvodnění napadl procesní postup Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, a postup Krajského soudu v Ostravě při dokazování (neprovedení důkazu znaleckým posudkem). Dále uvedl, že "pokud by se dovolací soud zabýval předmětem sporu, nepochybně by musel dospět k závěru, že okresní i krajský soud nesprávně právně posoudily předmět sporu". Obecný soud stěžovatele poškodil tím, že neprovedl jím navržený důkaz znaleckým posudkem; domáhal se proto, aby "Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že dovolání je přípustné a určil dovolacímu soudu projednání věci".

Podání stěžovatele, ač bylo adresováno Nejvyššímu soudu ČR a procesní návrh stěžovatele se týkal rovněž Nejvyššího soudu ČR, bylo Ústavním soudem posouzeno jako ústavní stížnost, a to již proto, že tak je označeno, stěžovatel brojí proti postupu obecných soudů (včetně Nejvyššího soudu ČR) a usnesení Nejvyššího soudu ČR již bylo vydáno.

Podání stěžovatele trpělo formálními vadami, které spočívaly v tom, že nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona). Tyto formální vady byly stěžovateli vytknuty výzvou Ústavního soudu ze dne 26. listopadu 2002 (č. l. 4), kterou stěžovatel převzal dle doručenky 3. prosince 2002, a současně mu byla k jejich odstranění stanovena 30denní lhůta.

V takto stanovené lhůtě stěžovatel jak plnou moc právního zástupce, tak i kopii rozhodnutí o posledním opravném prostředku nepředložil (lhůta marně uplynula dne
2. ledna 2003), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknutých vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-607/02-02)