# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 594/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 594/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.594.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/ochrana žen, mladistvých a zdravotně postižených osob při práci a v pracovních vztazích
- Klíčová slova: výživné
- Dotčené předpisy: 94/1963 Sb., čl.; 99/1963 Sb., § 132

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka, která podala ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. ledna 2000, sp. zn. 13 P 184/98, a Krajského soudu v Plzni ze dne
12. července 2000, sp. zn. 15 Co 214/2000, odůvodnila návrh tím, že podle jejího přesvědčení obecné soudy rozhodnutím o rozsahu vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, svěřeným do výchovy otci, porušily její práva zaručená čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázala na svou současnou situaci, na vyživovací povinnost, která jí vznikla po narození dítěte, na výši příjmů a nezbytných nákladů a uvedla, že výživné stanovené soudem není schopna platit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 15 Co 214/2000 nutno konstatovat, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o výši výživného pro nezletilé děti, výrok, kterým je potvrdil, obsáhle a přiléhavě odůvodnil. Nebylo zjištěno, že by se obecné soudy v řízení a rozhodnutí dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, při hodnocení důkazů vycházely z obsahu § 132 občanského soudního řádu, zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, shledán nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-594/2000-2000)