# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 577/03 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: III.ÚS 577/03 - ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.577.03 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 5. 1. 2005 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem) - Klíčová slova: výkon rozhodnutí - Dotčené předpisy: 120/2001 Sb., § 38 odst.1, § 122 odst.1; 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2, čl. 26 ## Výrok Ústavní stížnost se o d m í t á . ## Odůvodnění V ústavní stížnosti stěžovatel napadá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2003 č. j. 33 Nc 7691/2003-6 ve věci výkonu rozhodnutí účastníků J. K. a společnosti CÉSAR, s. r. o., jímž tento soud vyzval J. K. (dále jen "oprávněnou") k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení předmětného usnesení doplnila svůj návrh na nařízení exekuce o označení jiného exekutora než stěžovatele, neboť stěžovatel má pozastaven výkon exekutorského úřadu, a doplnění návrhu bylo uloženo pod sankcí zastavení exekučního řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že postup soudu a jeho rozhodnutí je nezákonné a porušuje jeho práva s svobody ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť obvodní soud uplatňuje státní moc na úkor stěžovatele, a to mimo meze stanovené zákonem a způsobem, který je zjevně v rozporu se zákonem. Podle názoru stěžovatele napadené usnesení dále poškozuje jeho právo na dobrou pověst ve smyslu čl. 10 odst. 1 Listiny, neboť obvodní soud touto údajně "účelovou" výzvou způsobil, že se i jiní oprávnění v exekučních věcech budou obávat navrhovat stěžovatele k provedení exekuce, aby si tímto krokem sami nezpůsobili procesní problémy spojené s finanční zátěží. V neposlední řadě, dovozuje dále stěžovatel, může být v důsledku tohoto rozhodnutí poškozena nebo zcela zničena jeho profesní pověst jako soudního exekutora. Obvodní soud svým rozhodnutím rovněž údajně porušil právo stěžovatele na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny, neboť přesto, že má v konkrétním případě pozastavený výkon exekutorského úřadu a nemůže tedy sám tuto činnost vykonávat, může ji po přechodnou dobu řádně vykonávat prostřednictvím svého zástupce a jiných zaměstnanců. Z ustanovení § 38 odst. 1 exekučního řádu, který stanoví náležitosti návrhu na provedení exekuce, stěžovatel dovozuje, že pokud obvodní soud vyzval oprávněnou osobu k doplnění návrhu na nařízení exekuce o označení jiného exekutora než stěžovatele, byla tato výzva v rozporu s příslušnými právními normami. Stěžovatel zdůrazňuje, že jako fyzická osoba stále splňuje všechny podmínky ustanovení § 9 exekučního řádu, a to přesto, že rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 11. 7. 2003 č. j. 179/03-pers. SO mu byl podle ustanovení § 122 odst. 1 exekučního řádu pozastaven výkon exekutorského úřadu P. Podle názoru stěžovatele je třeba při posuzování napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 brát zřetel jak na dočasnost pozastavení výkonu exekutorského úřadu, tak na skutečnost, že tímto soudním exekutorem nepřestal být, a tedy údajně neexistuje žádná překážka, která by bránila jeho dalšímu pověřování provedením exekucí. V doplnění návrhu, které Ústavní soud obdržel dne 31. 5. 2004, stěžovatel poukazuje na obdobnou ústavní stížnost, která je vedena Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 16/04, a která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004 a polemizuje s důvody odmítnutí, přičemž nesouhlasí zejména s tím, že by nevyčerpal před jejím podáním všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."]. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že žalobu podle ustanovení § 122 odst. 4 exekučního řádu podal, ta však byla zamítnuta rozhodnutím Městského soudu v Praze, proto podal stěžovatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR, kde je projednávána pod sp. zn. 2 As 19/2004. Z napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 10. 2003 č. j. 33 Nc 7691/2003-6 se zjišťuje, že ve věci oprávněné J. K. proti povinné společnosti CÉSAR s. r. o. o nařízení exekuce k uspokojení pohledávky na peněžité plnění a k úhradě nákladů exekuce a pověření soudního exekutora soud vyzývá oprávněnou, aby ve stanovené lhůtě doplnila svůj návrh na nařízení exekuce o označení jiného exekutora, než Mgr. J. V., neboť v návrhu uvedený exekutor má v současné době pozastaven výkon exekutorského úřadu. V případě nesplnění této podmínky soud řízení zastaví. Ústavní soud nejprve konstatuje, že nemá důvod jakkoli měnit své závěry a důvody, které vedly k odmítnutí jiných ústavních stížností stěžovatele. Ústavní soud zkoumal, zda předmětná ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., a dospěl k závěru, že tomu tak není v té její části, která namítá údajné porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Jak již dříve konstatoval Ústavní soud např. ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 16/04 a ze dne 25. 11. 2004 sp. zn. II. ÚS 458/04, jde v případě tvrzeného porušení čl. 2 odst. 2 Listiny o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.], neboť ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. je ústavní stížnost oprávněna podat pouze ta fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Protože však ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 exekučního řádu jsou účastníky exekučního řízení, a tudíž i subjekty oprávněnými k podání ústavní stížnosti, oprávněný a povinný, nebyl stěžovatel účastníkem tohoto řízení, a tedy nemohlo v jeho případě dojít k porušení shora označeného článku Listiny. Pokud se jedná o tvrzené porušení práva na dobrou pověst zakotveného v čl. 10 odst. 1 Listiny a práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti zakotvené v čl. 26 odst. 1 Listiny, setrvává Ústavní soud na svém názoru, že je třeba tento návrh považovat za nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.], a to z důvodu nevyčerpání všech prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), neboť ochrany osobnosti se stěžovatel mohl domáhat v civilním řízení, což neučinil. Procesním prostředkem ochrany práva ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny je žaloba podle ustanovení § 122 odst. 4 exekučního řádu, kterou sice stěžovatel podal, ale před podáním ústavní stížnosti nebylo o jeho kasační stížnosti rozhodnuto Nejvyšším správním soudem ČR. Na základě všech výše uvedených skutečností proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 182/1993 Sb., jako podaný někým zjevně neoprávněným a návrh nepřípustný, odmítl. P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. ledna 2005 JUDr. Jan Musil v. r. soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-577/03-03)