# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 572/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 572/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.572.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 1. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: svědek, důkaz/nezákonný
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., § 163 písm.a; 141/1961 Sb., § 100, § 101, § 211 odst.2 písm.a

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem, podaným 19. listopadu 1999, se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 1999, sp. zn. 4 To 42/99, a Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. listopadu 1998, sp. zn. 4 T 65/98, s tím, že postupem soudů v trestním řízení, vedeném proti jejich osobám, se cítí dotčeni na právech zakotvených v čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o lidských právech, v čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech a v čl. 90 Ústavy. Podle jejich přesvědčení soudy neprovedly výslechy svědků v souladu s trestním řádem, krajský soud se pak ve svém rozsudku nevypořádal ani okrajově s námitkami, uplatněnými v odvolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 4 T 65/98, vyžádaného Ústavním soudem, nebyl shledán zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají. Krajský soud v Ústí nad Labem se v rozsudku a jeho odůvodnění vypořádal s odvolacími námitkami, konstatoval nesprávnosti v postupu soudu I. stupně, a k důkazům, jejichž provádění trpělo vadami, ve svém rozhodnutí nepřihlédl. Rozsudkem rozhodl v souladu s § 259 odst. 3 tr. řádu, ve výroku o vrácení věci (vztahující se k § 73 odst. l písm. c) tr. zákona) soudu I. stupně k projednání a rozhodnutí se opírá o § 259 odst. 1 tr. řádu.
Pro výše uvedená zjištění, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, pokud směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž byla věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, pak návrhem nepřípustným. V souladu s § 43 odst. 2 písm. a) a s § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo proto rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-572/99-99)