# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 563/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 563/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.563.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 2. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na vzdělání
- Dotčené předpisy: 111/1998 Sb., § 50; 2/1993 Sb., čl. 3 odst.1, čl. 26 odst.1, čl. 33 odst.1

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti na přezkoumání rozhodnutí děkana nepřijmout jej ke studiu v akademickém roce 1999/2000. Poukázal na průběh přijímacího řízení, které, podle jeho přesvědčení, nebylo regulérní, a na znění listiny označené jako "rozhodnutí o přijetí", přičemž odůvodnění obsahuje sdělení, že přijat nebyl. Uvedl, že se rozhodnutím rektora cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 3 odst. 1, v čl. 26 odst. l a čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozhodnutí rektora Univerzity Karlovy v Praze ze dne 8. září 1999 zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Z jeho odůvodnění vyplývá, že rozhodnutí děkana fakulty bylo přezkoumáno a že byly vysvětleny důvody, pro které nebylo možno stěžovatele ke studiu přijmout a pro které tedy nebylo ani jeho žádosti o změnu rozhodnutí děkana vyhověno - s poukazem na hodnocení výsledků a dosaženého pořadí v přijímacím řízení. Je třeba uvést, že kriteria pro přijetí ke studiu jsou
věcí samosprávné působnosti vysokých škol a pokud stěžovatel tomuto kriteriu nevyhověl, když získal při hodnocení 69 bodů a nebyl tedy ke studiu přijat, pak v takovém postupu označené vysoké školy nelze spatřovat porušení lidských práv. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 32/95 právo na vzdělání nelze chápat jako základní právo, tj. tak, že každý je oprávněn studovat na vysoké škole, jakou si sám zvolí a že stát je povinen mu takové vzdělání zaručit. Totéž lze konstatovat o právu na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu (čl. 33 odst. l a čl. 26 odst. l Listiny základních práv a svobod). Pokud stěžovatel poukázal na znění čl. 3 odst. l, nutno konstatovat, že v souvislosti s uplatněnými právy, zakotvenými v čl. 26 odst. 1 a v čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nebylo v předmětné věci shledáno nerespektování jeho práv, zaručených všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušenství k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-563/99-99)