# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 562/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 562/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.562.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 11. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 140/1961 Sb., čl.; 141/1961 Sb., § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 40 odst.2, čl. 37

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Návrhem podaným k Ústavnímu soudu ČR dne 20. 9. 2000 se navrhovatel domáhá nálezu, kterým by Ústavní soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To 66/98, ze dne 8. 10. 1998 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 28 T 28/96, ze dne 30. 4. 1998 s tím, že dne 28. 11. 1999 podal navrhovatel mimořádný opravný prostředek dle trestního řádu, a to podnět k podání stížnosti pro porušení zákona dle ustanovení § 266 a násl. trestního řádu (nesprávně uvedl trestního zákona). Dodal, že oznámení Ministerstva spravedlnosti o skutečnosti, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona obdržel stěžovatel dne 24. 7. 2000. Z obsahu podaného návrhu je pak zřejmé, že navrhovateli byl napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 9 To 66/98, ze dne 8. 10. 1998 (kterým bylo jeho odvolání v předmětné věci zamítnuto), doručen dne 17. 12. 1998.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Také v ustanovení § 75 odst. 1 cit. zákona ukládá navrhovateli jako podmínku podání ústavní stížnosti vyčerpat všechny procesí prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Posledním takovým zákonným prostředkem v předmětné věci je odvolání, nikoliv však podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona. Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle § 266 odst. 1 trestního řádu může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu. Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není tudíž opravným prostředkem a z hlediska trestního práva procesního je možno ho považovat toliko za informaci subjektu oprávněného k podání stížnosti pro porušení zákona. Takto případně volený postup potom nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Je tedy věcí samotného subjektu oprávněného k podání stížnosti pro porušení zákona sdělit navrhovateli, jak z hlediska podnětu předmětnou věc posoudil (v dané věci tak učinilo Ministerstvo spravedlnosti oznámením, které navrhovatel obdržel dne 24. 7. 2000 s tím, že nebyly shledány důvody k podání stížnosti pro porušení zákona).
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V rámci ustálené judikatury Ústavního soudu (např. rozhodnutí pod sp. zn. III. ÚS 124/93) nelze než opakovaně uzavřít, že svého práva na přezkoumání soudního rozhodnutí se navrhovatel může domáhat jenom v daném případě v trestním řádu stanoveným postupem. Bylo již uvedeno, že podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovému "stanovenému postupu" nezařazuje.
S ohledem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání citovaným zákonem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2000

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-562/2000-2000)