# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 543/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 543/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.543.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2008
- Datum zveřejnění: 18. 6. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou včas a řádně stěžovatel navrhuje zrušení shora uvedených rozhodnutí vydaných ve věci zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, které byly přikázány do vlastnictví stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalovanému) a stěžovateli bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalobci) finanční náhradu na vyrovnání jeho podílu. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů a tvrdí, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost neobsahuje žádné ústavněprávní argumenty, které by svědčily o případném porušení základních práv a svobod. Stěžovatel obecným soudům především vytýká nesprávné stanovení výše vyrovnávacího podílu, nesouhlasí se znaleckým posudkem, zpochybňuje nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Jeho práva měla být dále porušena tím, že nebyly provedeny stěžovatelem navržené důkazy, zejména revizní znalecký posudek ke znaleckému posudku soudního znalce. Ústavní stížnost později stěžovatel doplnil o další údaje, které jsou zmatečné a s danou věcí nesouvisí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Jak vyplývá z kopie rozhodnutí Nejvyššího soudu, námitkami vznášenými stěžovatelem v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě se s nimi vypořádaly. Stěžovatel zaměňuje porušení svých základních práv za nesouhlas s postupem soudů při stanovení výše vyrovnávacího podílu a požaduje přehodnocování důkazů. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi, neboť v napadeném řízení nedošlo k porušení základních práv, není k takovému přezkumu Ústavní soud povolán. Na tomto místě je třeba připomenout, že nespokojenost stěžovatele s výsledkem soudního řízení nemůže být sama o sobě důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí obecných soudů.

V daném případě Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-543/08-1)