# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 542/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 542/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.542.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
- Klíčová slova: tíseň, nápadně nevýhodné podmínky
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 11 odst.3; 229/1991 Sb., § 11 odst.1, § 11 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,
§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2000 (22 Ca 358/99-19) a spolu s ním také jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu (Okresního úřadu v Jeseníku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 16. června 1999 - PÚ/1170/4380/99-JK/3) a tvrdili, že svými rozhodnutími jmenované orgány veřejné moci porušily "nesprávným výkladem pojmu za nápadně nevýhodných podmínek jeho právo z čl. XI. odst. 1 Listiny základních práv a svobod". Stěžovatelé proto navrhli, aby Ústavní soud obě rozhodnutí orgánů veřejné moci, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelé svá tvrzení stran neústavnosti jimi napadených rozhodnutí opřeli o článek 11 odst. 1 (nesprávně označený jako čl. XI.) Listiny základních práv a svobod, ačkoli Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi vyložil jak povahu z tohoto článku plynoucího práva, tak podmínky, za nichž mu lze přiznat ústavní ochranu (k tomu srov. např. nález ve věci I. ÚS 115/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 41, Praha 1995, a další); protože jde o konstantní judikaturu Ústavního soudu obecně (ve Sbírce nálezu a usnesení Ústavního soudu České republiky) přístupnou, pro odůvodnění tohoto usnesení zcela postačí stěžovatele na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k důvodům v ní vyloženým cokoli dodávat.

Protože stěžovatelé podmínky v této konstantní judikatuře vyložené nesplňují, byla jejich ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo na ni bylo poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-542/2000-2000)