# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 54/94

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 54/94
- ECLI: ECLI:CZ:US:1994:3.US.54.94
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 4. 1994
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavní stížností brojí navrhovatelka proti tomu, že I., neuzavřel s ní dohodu o vydání nemovitosti, ve smyslu zák. č. 87/91 Sb., a tento podnik také nesprávně označuje jako odpůrce, i když z obsahu jejího podání vyplývá, že její ústavní stížnost v podstatě směřuje zřejmě proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, který svým rozhodnutím - rozsudkem ze dne 31. 1. 1993 rozhodl tak, že její dovolání proti rozsudku Městského soudu v Brně zamítl.

Aniž by navrhovatelka ve své ústavní stížnosti blíže a podrobněji rozvedla, v čem spatřuje, rozsudkem obecného soudu, tedy zásahem orgánu veřejné moci, ohrožení svého základního práva nebo svobodu zaručenou jí ústavním zákonem (§ 72 odst. 1 lit. a) zák.č. 182/93 Sb.), v podstatě shodně jako v řízení před obecnými soudy vytýká - stručně shrnuto - obecným soudům nesprávné právní posouzení její věci, zejména pak nesprávnou aplikací Dekretu prezidenta republiky č. 108/45 Sb., a dovozuje, že tímto nesprávným postupem byla ona, resp. její zemřelý otec poškozen.

Brojí tedy navrhovatelka ústavní stížností v podstatě proti právním závěrům, k nimž v její věci, vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 33 C 571/91, dospěly obecné soudy, takže podstata ústavní stížnosti navrhovatelky spočívá v pouhé polemice s právními závěry rozsudku obecných soudů, aniž by ve svých důvodech navrhovatelka uvedla jiné okolnosti než ty, z nichž obecné soudy vycházely.

Již dříve Ústavní soudu ČR (kupř. ve věci III. ÚS 23/93), dovodil, že se necítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, že není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 úst. zák. č. 1/93 Sb.), a že již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují shodně s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 úst. zák. č. 1/93 Sb.), řečeno jinak, Ústavní soud ČR není další řádnou přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů.

Protože pak navrhovatelka ve své ústavní stížnosti ani netvrdí, že by řízením před obecnými soudy byla zkrácena na svých ústavně zaručených právech, resp. že by v tomto řízení nebyly respektovány zásady naznačené již shora, je zřejmé, že jde o návrh, který je zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/93 Sb.).

Za tohoto stavu nezbylo proto než návrh-ústavní stížnost o d m í t n o u t § 43 odst. 1 lit. c) zák. č. 182/93 Sb.) .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. 4. 1994

JUDr. Vlastimil Ševčík
předseda senátu ÚS ČR

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-54/94-94)