# Ústavní soud, sp. zn. III.ÚS 54/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: III.ÚS 54/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:3.US.54.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 2. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 2 odst.2; 550/1991 Sb., čl.; 592/1992 Sb., § 7 odst.2 písm.c

## Výrok

Návrh se o d m í t á .

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 1999, č. j. 38 Ca 721/98-20, když vyslovila přesvědčení, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejího základního práva, zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutí o povinnosti platit pojistné na všeobecné zdravotní pojištění z příjmu dosahovaného ze znalecké činnosti, stejně tak jako zamítnutí žaloby soudem, označila za nesprávné s ohledem na zák. č. 550/1991 Sb., ve znění zák. č. 48/1997 Sb., když žádný z nich jednoznačně nestanoví, že plátcem pojistného jsou znalci a tlumočníci.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 38 Ca 721/98-20, ze dne 2. listopadu 1999, bylo spolehlivě zjištěno, že se označený soud vypořádal s námitkami obsaženými v žalobě, směřující proti Rozhodčímu orgánu Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR č. j. ZP-311/07-97-RO, který zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr č. 100/97 s povinností uhradit dlužné pojistné za rok 1996 v částce 435,- Kč. Jmenovaný soud nepochybil při výkladu a aplikaci zák. č. 550/1991 Sb. a zák. č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozsudek odůvodnil obsáhle a přiléhavě.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/III-US-54/2000-2000)